Kowai Yume

Postavím se do útočné pozice a čekám, jak na to zareaguje můj protivník, kterým je nyní Tsubaki. Ta můj postoj zkopíruje a záhy zaútočí. Yoru, který nás celou dobu cvičení pozoruje, nyní zpozorní a jasně na něj vidím, jak by to nejradši ukončil. Rozeběhnu se proti Tsubaki a ve vteřině jsme v sobě. Do boje smrti už zbývají jen tři dny, takže intenzivně pracujeme na tréninku. Rveme se ze všech sil, ale tak abychom se navzájem vážně nezranili. Vzhledem k tomu, že jsem velitel smečky, jsem nejsilnější, a proto se do našeho boje přidá Sasari a napadne mě zezadu. Dva už mi dělají drobné potíže, ale mé kruté životní zkušenosti mi pomohly zvládat i početnější převahu. Jasně si pamatuji na časy, kdy jsem hledal Momo. Kolikrát se mi stalo, že se na mě vrhlo i deset chlapů a to mi opravdu šlo o život. Yoru se jen tak, tak drží, aby mi nešel pomoc, ale moc dobře ví, že bych pak byl naštvaný a nemluvil bych s ním, tak zůstane na svém místě. Hned na začátku tréninku jsem mu vysvětlil, že mi nesmí pomáhat, protože ho při boji smrti nebudu mít po boku, takže se budu muset spoléhat jen sám na sebe. Trvá mi dobrých deset minut, než odrovnám Tsubaki a tak mi už zbývá jen Sasari. K mé smůle se tento trénink velmi zalíbí i ostatním a najednou se na mě vrhne Mari, Atari a Kenshin.

„Vy zrádci, to si říkáte férový hráči, když jdete čtyři na jednoho?“ optám se nevěřícně, když se od nich trochu vzdálím.

„Jsme férový, protože ty se nemůžeš počítat jako jeden, ale nejmíň deset,“ vrátí mi to Kenshin.

„Nepřeháněj. Si myslíš, že když mi budeš podlézat, že tě pak budu mít radši?“ ušklíbnu se.

„Co? Podlézat a tobě? Nikdy! K tomu bych se nikdy nesnížil, mám svou hrdost a navíc, myslím si, že bych tě dokázal porazit sám levou zadní,“ vytahuje se, až mám pocit, že se mu nos vztyčí pod tou pýchou a arogancí.

„Vážně? Tak mě skus porazit bez pomoci ostatních,“ provokuju ho, protože vím, že ho to vždy zburcuje k přijetí nabídky.

„Dámy a pánové nechte to na mě,“ tím jim naznačí, aby se stáhli.

„Jsi šílený,“ konstatuje Atari, ale ustoupí stranou. Všichni vylezou na okolní stromy na jednom, z nichž sedí i Yoru.

************

„Teď se dívej. Kenshin vždycky Ikkiho vyprovokuje, aby s ním zápasil jeden na jednoho a ten vždy nakonec příjme. Jenže Ikki s ním ještě

nikdy nebojoval vážně, vždy si s ním jen hraje a pokaždé vyhraje. Je to nerovnocenný souboj a to Kenshin ví. Ale nevzdává se naděje, že někdy přeci jenom Ikkiho známého jako nejsilnější smrt, co kdy existovala, porazí,“ ozve se vedle mě Mari a to mě přinutí bedlivě tento boj sledovat. Když se Kenshin postaví do útočné pozice, Ikki ho jen bez zájmu pozoruje a pak si lehne. Trochu nechápavě na něj hledím, ale pak to pochopím. Chce Kenshina vyprovokovat natolik, aby do boje dal vše, co v sobě má.

„Ty se mi vysmíváš?“ vyštěkne rozzuřeně Kenshin.

„Ano, vysmívám. Líbí se ti to?“ uculí se Ikki. Kenshin jen něco zaprská a pak na Ikkiho zaútočí. Jakmile k němu doběhne je Ikki v mžiku na nohou a hbitě mu uhýbá. Kenshin se prudce zastaví a otočí, až se tlapkami zaboří do kamínků, které pokrývají celou cvičební plochu.

„Přestaň a začni bojovat!“ vyštěkne Kenshin, když mu už poněkolikáté Ikki uhne.

„Proč? Mě to baví a navíc, porazím tě, i když proti tobě půjdu jako člověk,“ prohlásí a já v tom ucítím problém.

„Vážně? Tak se předveď,“ probodne ho posměšným pohledem. Ikki se sladce usměje a promění se do své lidské podoby. Hned jak to učiní, Kenshin zaútočí. Těsně před ním nabere sílu do zadních nohou a vyskočí se záměrem zakousnout se mu do hrdla. Ikki se obratně sesune do dřepu a když ho Kenshin přeskočí, chytne ho za ocas a srazí k zemi. Tímto pohybem se zvedne oblak prachu ukrývajícího se v kamínkách, takže máme na chvíli znemožněný výhled, který mě ihned zvedne na tlapy.

„Klid a sleduj,“ zadrží mě Mari a já jí poslechnu. Po chvíli oblak prachu opadne a do mých očí se nahrne úžas. Ikki je skloněný ke Kenshimu, kterému jednou rukou drží zadní nohy a druhou rukou mu drží tlamu.

„Neuvěřitelné,“ vydechnu užasle a Mari se rozesměje.

„Říkal jsem ti, že mě neporazíš,“ pronese Ikki klidně a pak ho milostivě pustí. Kenshin se s vražedným pohledem zvedne na nohy, ale v zápětí zvedne pravou přední packu do vzduchu. Po třech ujde pár kroků a pak uzná za vhodné, aby se proměnil v člověka.

„Stejně tě jednou dostanu,“ zavrčí a mne si zraněnou ruku. Ikki pokyne Atari, aby se mu na tu ruku podíval, a pak se vydá ke mně. V lidské podobě seskočím ze stromu a hned jak ke mě Ikki dojde, přitáhnu si ho do náruče.

„Byl jsi úžasný miláčku,“ pochválím ho a přisaju se mu na rty.

„Děkuju. Ale chvílemi jsem měl strach, že mezi nás vlítneš,“ uchechtne se, když se od sebe odtrhneme. Přistiženě skloním hlavu a pak ho začnu táhnout do domu. Dotáhnu ho až do jídelny, kde nás už čekají Momo s Reiem.

„Už jsem si myslel, že nebudete jíst,“ ušklíbne se Rei.

„Ne, to ne, jen tady Kenshin se trochu rozvášnil,“ práskne ho Sasari, který je nám s ostatními v patách.

„On to ještě nevzdal?“ optá se nechápavě Momo. Ikki jen s úsměvem přikývne a pak si sedneme na svá místa. Kara s Leilou nám přinesou oběd, do kterého se s chutí vrhneme. Při jídle nás Rei donutí, vykládat o dnešních bojích a tohoto úkolu se s radostí ujme Tsubaki. Po obědě přijde Kara s lékárničkou a pořádně Kenshimu ošetří nejspíš naraženou ruku a pak se s Leilou pustí do sklízení stolu.

****************

„Onii-sama, můžu se zúčastnit trénování?“ optám se s jiskřičkami v očích. Onii-sama se na chvíli zamyslí a pak se optá Kary na můj zdravotní stav.

„Ne, bohužel. Vzhledem k tvému zdravotnímu stavu nebudu riskovat, že by ses opět zranil anebo se tvé nynější zranění ještě zhoršilo,“ odpoví mi nakonec pevně, rozhodnut to dál nerozebírat.

„Proč? Nejsem na tom tak špatně a navíc budu si dávat pozor,“ ohradím se hned, protože si vždy najde něco, abych se nemohl zúčastnit.

„Momo, Ikki má pravdu, nesmíš se ještě namáhat,“ ozve se Rei.

„No jasně ty abys nebyl na jeho straně. Onii-sama to tak rozhodl, tak s ním budu souhlasit, abych s ním byl zadobře. Už mě s tím serete,“ vyštěknu naštvaně a rozeběhnu se do svého pokoje. Štve mě, jak se Rei chová, když se jedná o Onii-sama. Se vším s ním souhlasí, vše mu odkývne a na mě vůbec nebere ohled.

„Momo počkej,“ zavolá na mě Rei a rozeběhne se za mnou. Snažím se co nejrychleji dostat do pokoje, ale když už mu chci zavřít před nosem, strčí mi do dveří nohu a tím mi je znemožní zavřít.

„Jdi pryč,“ zakřičím na něj, vezmu jeden z polštářů a hodím ho po něm. K mé smůle ho Rei pohotově chytne a navíc ve vteřině zkrátí vzdálenost mezi námi na nulu a ocitnu se v jeho náruči. Okamžitě se s ním začnu prát ve snaze dostat se od vábivé až magnetické přitažlivosti jeho osobnosti co nejdál.

„Momo, tady vůbec nejde o to, jestli to řekl Ikki nebo ne. Mě jde především o tvé zdraví. Nechci tě už nikdy vidět tak jako když jsem tě našel v tom prokletém lese,“ zašeptá mi zkroušeně do vlasů. To mě na chvíli odzbrojí, ale vzápětí se vzpamatuju.

„Lžeš! Nejde ti o mě. Chceš jen, aby byl Onii-sama šťastný, to je tvá priorita,“ zavrčím a nakonec se mi podaří dostat se z jeho absolutní blízkosti. Stoupnu si k oknu a zadýchaně ho sleduju. Nesmím dovolit, aby se ke mně znovu takto přiblížil, to bych se mu nejspíš neubránil.

„Nelžu. Ikki je moje minulost a pro Yoru přítomnost a budoucnost. Nechci, aby se mi minulost pletla do přítomnosti. Mám tě rád Momo, ne jako Ikkiho stín v podobě jeho bratra, ale jako kluka, kterého jsem poznal za celkem podivných okolností a se kterým si rozumím,“ prohlásí vyčerpaně a znovu mě vtáhne do svého objetí, kterému už podlehnu a nechám se jím ukolébat.