Jdi na obsah Jdi na menu
 


Soreni koko nida!

22. 7. 2011

Během dnešní večeře je u stolu neuvěřitelné ticho a můžou za to dvě věci. Za prvé už zítra se koná boj smrti a za druhé Momo s Ikkim od toho incidentu nemluví. Navíc po něm hází velmi vražedné pohledy, ze kterých si ale Ikki nic nedělá.

„No, bylo to vynikající a teď na kutě. Musím se na zítra pořádně vyspat. Dobrou noc,“ přeruší ticho Tsubaki a s popřáním dobré noci opustí jídelnu.

„Ikki, mohl bych se toho boje taky zúčastnit? Myslím jako divák samozřejmě,“ optám se napjatě. Moc rád bych ho měl na dohled. Chvíli se přemýšlivě dívá do blba a já se z jeho výrazu snažím vyčíst, jakou odpověď mi dá.

„Jo můžeš, ale pravidla znáš. Za žádnou cenu nesmíš zasáhnout,“ odpoví nakonec a mně se znatelně uleví. Poté mu slíbím, že nic neudělám a jakmile dojíme, rozloučíme se a odebereme se do pokoje. Tam se Ikki svalí na postel a promne si kořen nosu. Pozoruji ho, jak si masíruje spánky a z jeho výrazu zle vyčíst, že ho něco trápí. Sice se neznáme zas moc dlouho, ale i za tu krátkou dobu co spolu žijeme, jsem se o něm dozvěděl pár důležitých věcí. Například jsem zjistil, že není zrovna ten typ člověka, co se svému okolí svěřuje se svými problémy. Když už jsou vyřešeny tak je o nich schopen mluvit, dokonce i do detailů, ale pokud problém trvá, mlčí a uzavírá to v sobě před okolním světem.

„Trápí tě Momo?“ zkusím se ho donutit mi o svém problému říct. Ikki si přestane masírovat spánky a posadí se do tureckého sedu.

„Ne, ten mě netrápí. Pokaždé když mu zakážu se zúčastnit tréninků, naštve se na mě. Jak ho znám do tří dnů ho to přejde,“ odpoví a slabě se usměje. Z toho úsměvu poznám, že ačkoliv ví o brzké obnově komunikace s Momo, trápí ho to napětí mezi nimi. Ale Momo jako důvod jeho trápení můžu teď vyloučit, tak kvůli čemu ten obličej ztrhaný dlouhodobějším, neustálým a hlavně zničujícím přemýšlením?

„Pověz mi, co tě tedy trápí?“ uhodím na něj přímo.

„Nic důležitého, není nutné, aby ses trápil i ty. Už půjdu spát, vykoupu se až ráno. Jdeš taky?“ znovu se pokusí o úsměv a utíká od tématu.

„Jen se rychle osprchuji a půjdeme spát. Počkáš na mě?“ nechám to téma teď být, rozhodnut to z něj vypáčit zítra.

„Jasně, ale pospěš. Zatím se převlíknu,“ kývne a začne plnit svůj úkol. Rychlostí blesku ze sebe shodím oblečení a zapadnu do sprchy. Namydlím se a okamžitě se opláchnu od jemné pěny, která se vytvořila mydlením. Poté opatrně vylezu ze sprchy dávajíc pozor, abych se nenaplácl na vlhkých dlaždičkách, osuším se a hodím na sebe kimono. Jakmile jsem se vším hotov, přemístím se do pokoje, kde už mě v posteli čeká můj poklad.

„To byla rychlost,“ obdivně mi zatleská a potom poklepe na místo vedle sebe. Jen se usměju a hned jak si vlezu k němu, přisaju se mu na rty.

„Dobrou noc a hezké sny,“ pošeptám mu do rtů a znovu ho políbím.

„Tobě taky,“ šeptne nazpět a polibek mi oplatí. Poté se mi schoulí do náruče a po chvíli ticha se pokojem rozlehne Ikkiho pravidelné oddechování. Musel být velmi vyčerpaný, když hned usnul. Držím ho těsně u sebe a jemně ho výskám ve vlasech. Když se tak na něj dívám, přemýšlím kolik nenávisti vůči mně stále v sobě má. Asi ještě půl hodiny ho pozoruji a pak mě také přemůže spánek a ponořím se do říše snů.

Ráno mě probudí Rei, který prudce odhrne těžké tmavě modré závěsy.

„Co blbneš?“ zabručím rozespale.

„Neblbnu, budím vás. Za čtvrt hodiny je snídaně, tak pokud chcete jíst, vstaňte,“ odpoví a já si až teď všimnu, že Ikki stále spí. No leží k oknu zády a navíc má obličej schovaný v mém náručí, takže ho náhlá změna světla nevzbudila. Ale zaskočí mě, že ho nevzbudily naše hlasy, protože jsme mluvili normálním tónem.

„Ikki, miláčku, musíme vstávat,“ začnu ho jemně budit a podle Reiova výrazu poznám, že i jeho zaskočilo, že stále spí. Ikki jen něco zabručí, víc se ke mně přitiskne a spí dál.

„Zlato, musíme vstávat, jinak nestihneme ten boj,“ přemlouvám ho. Tato metoda se mi vyplatí a Ikki vylítne z postele jako torpédo.

„Proč jsi mě nevzbudil dřív?“ vyštěkne a vlítne do koupelny.

„Prosím tě, neplaš tolik, popravdě jsem tě vzbudil, protože je za chvíli snídaně,“ informuji ho o současném čase a také prozradím svůj trik. Ikki se najednou vyhrne z koupelny s velmi vražedným pohledem. Pak ke mně přidupe a s rukama v bok se na mě přísně podívá.

„Chceš mi tím říct, že jsi mě z té postele vyhnal bezdůvodně?“ zahromuje.

„Nebýt jeho tak bychom stále klidně spali,“ hodím vinu na Reie, který stále stojí u okna a dokonce v ruce drží jeden ze závěsů. Ikki hodí pohled na něj a kdyby mohl tak ho tím pohledem zabije.

„Ještě jednou, ještě jednou mě vzbuďte a neručím za sebe,“ zavrčí a znovu zmizí v koupelně. S Reiem se na sebe jen nechápavě podíváme a i já se konečně vyvalím z postele. Rei mi ještě připomene čas a pak pokoj opustí. V klidu se obléknu a pak se vystřídám s Ikkim a spáchám ranní hygienu. Hned jak jí dokončím, vrátím se do pokoje, kde na mě čeká již uklidněný Ikki. Stojí ke mně zády a zamyšleně pozoruje jeden z obrazů, který visí na zdi. Tiše k němu přejdu a obejmu ho kolem pasu.

„Z toho přemýšlení ti praskne mozek,“ pokárám ho jeho vlastními slovy, kterými mě pokáral, když jsem nevěděl kde Rei je.

„Vidím, že paměť ti slouží dobře miláčku. Použít na mě moje slova je kruté,“ usměje se a v objetí se ke mně otočí čelem. Poté si vyměníme polibek a konečně se vydáme do jídelny. Tam na nás už všichni čekají a je na nich vidět úleva, že už jsme konečně přišli.

„Sakra já už myslel, že dřív pojdu hlady, než se vy dva vyhrabete z pelechu,“ ozve se hned Kenshin, jak jinak.

„Nebyla by tě škoda,“ rýpne si Ikki. Je to tu zas.

„Cože? Beze mě byste nebyli nic, nikdy byste nevyhráli,“ začne se nepřímo vychvalovat, což samozřejmě vede k odezvě. Jen tak se podívám po ostatních a ti všichni jen s úsměvem kroutí hlavou. To jsem si mohl myslet, nechají je se pošťuchovat, aby byl Kenshin nabuzený na boj. Dá ze sebe všechno, aby Ikkimu ukázal, že je potřebný.

„Prosím tě, vždyť si to vždycky ty, kdo je nejvíc zraněný,“ udeří Ikki nejspíš do slabiny, protože Kenshin jen zalapá po dechu a vraždí ho pohledem.

„Fajn, dneska se přesvědčíme, zda jsem vážně tak nepotřebný,“ ukončí to a naštvaně si sedne na místo. Ikki na mě s úsměvem mrkne na znamení, že tohle přesně chtěl a společně se taky usadíme a pustíme do snídaně.

*************

Po snídani si sbalíme nejnutnější věci, jako lékárničku, pro případ nouze, nějaké jídlo, které nám nachystaly Leila s Karou a hlavně pití, jak na cestu, tak na odpočinky po bojích. Hned jak máme sbaleno, spletu si vlasy do copu, který pak uvážu do drdolu, a vydáme se k východu.

„Co tu děláte vy?“ optám se přísně Reie a Momo, kteří jsou taky sbalení.

„Snad si nemyslíš, že si to necháme ujít. Jako tvůj přítel chci o tobě vědět všechno, stejně jako o Momo. Ber to jako psychickou podporu,“ obeznámí mě s jejich plánem, rozhodnutí oba vyrazit. Oběma se podívám zpříma do očí a poté si poraženecky povzdechnu, protože i v pohledu je vidět, že jsou plně rozhodnuti tam jít a nic jim v tom nezabrání.

„Dobrá, ale varuji vás, jednou porušíte nějaké pravidlo a nepřejte si mě,“ varuji je a oba přikývnou. No to že přikývl i Momo, mi značí, že možná už dneska splaskne a začne semnou komunikovat. Aspoň něco. Nakonec se rozloučíme s Leilou a Karou a vyrazíme. Jakmile vyjdeme ze dveří, proměníme se a vydáme se na sever. Cesta nám potrvá přibližně hodinu, proto jsme vyrazili dřív. Už včera jsem naplánoval, kudy poběžíme. Rozhodl jsem se, že asi v polovině cesty si dáme deseti minutovou cestu, nechci riskovat nějaké zkolabování. Navíc dnes je docela teplo a nemyslím si, že například Momo by celou cestu vydržel v kuse běžet a nepít. Vzhledem k přímému slunci to vezmeme lesem, abychom se vyhnuli přehřátí nebo úpalu.

„Tak lidi dáme si pauzu. Odpočiňte si a pořádně se napijte, nechci, aby někdo z vás zkolaboval. Momo to platí hlavně pro tebe,“ zavelím a usadím se na jednu kládu, u kterých jsme zastavili.

 

„Neboj, já si ho ohlídám,“ ozve se Rei, podá Momo lahev a dohlídne, aby se pořádně napil. Myslím, že se už o něj bát nemusím, je v dobrých rukou.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kawaii ^^

Soubi,30. 7. 2011 0:58

Moc krásný díl....ale vysloveně mě to nutí bát se toho boje smrti. Aby tahle kapitola nebyla jako klid před bouří....Každopádně se těším na pokračování.

Tak toto...

Haku,27. 7. 2011 20:34

...bude ešte len niečo,ale ten turnaj mi robí vrásky na čele!..že Ty niečo chystáš???

...

kana,23. 7. 2011 14:56

hezký dílek, sem zvědavá, jak to nakonec dopadne =)

paradni

Yui-chan,23. 7. 2011 10:49

teda Kuroki, dalsi z tvych krasnych kapitol. Teď uz jen doufám, že se Ikkimu ani nikomu jinému z jeho klanu nic nestane, a turnaj smrti nebo jak se to jmenuje vyhrají :D. A taky mě zajímá jak rozjedeš vztah Momo a Reie...už se těším, tak mě moc nenapínej a přidávej pokráčko. Jinak děkuj za internet v mobilu, protože jinak bych to nestihla přečíst :)