Kowai Yume

Po obřadu se odebereme do jídelny, která je už připravená na svatební hostinu. Několik z našich přátel o nás obou něco prozradí a poté si všichni připijeme. Pak už se bavíme o všem možném a po nějakém čase přinese Leila a Karou krásný třípatrový dort, na jehož nejvyšší části se tyčí naše sošky, které jsou celé z marcipánu. Fascinovaně se na to dívám a nemůžu uvěřit tomu, kdy ho stihli udělat.

„Ten je nádherný,“ vydechnu nadšeně a obě najednou obejmu.

„Doufám, že ti bude chutnat,“ usměje se Leila a podá mi dortový nůž. To už se ke mně připojí Yoru a společně dort nakrájíme. No popravdě nám to moc nejde, takže přitom chytám záchvaty smíchu. Nakonec ho nakrájíme a rozdáme všem hostům. Pak si s Yoru sedneme na svá místa a pustíme se do našich kousků dortu a každý si sníme svou sošku.

„Božský,“ vydechnu smyslně, když si do úst strčím první kousek dortu. Leila s Karou se mému výrazu lehce zasmějí a dál se věnují svým přátelům.

„Vidím, že se příjemně bavíte,“ ozve se posměšný hlas ode dveří naproti nám a já se naježím, protože ten hlas už dobře znám. Podívám se tím směrem a zjistím, že mě sluch neklame.

„Už posledně jsem ti řekl, ať se mi nestavíš do cesty, siréno,“ zavrčím temně a prudce se zvednu ze židle.

„Siko, co tu děláš?“ vyhrkne Rei a tím mě dokonale odzbrojí. Siko? Hodím pohledem po Yoru a jeho ztuhlý a vyděšený výraz mluví za vše.

„Ale jaké překvapení, nemyslel jsem si, že někdy uvidím všechny své známé v jedné místnosti. Znovu se setkáváme Yoru. Nejsi rád?“ optá se smyslně Yoru a já mám sto chutí ho na místě roztrhat na kusy. Rei po Yoru hodí nechápavým pohledem a já Sika nespouštím z očí.

„Co tu chceš, Siko?“ promluví tiše a prázdně Yoru. Ta prázdnota v jeho hlase mě nemile překvapí, protože ho takového neznám.

„Přišel jsem si pro něco, co mi už nějakou chvíli patří a já se toho nechci vzdát. Je to smutné, že mi má nejdražší věc utekla a málem se přitom zabila,“ odpoví slizkým tónem a mě dojde, o čem vlastně mluví a rychle si přitáhnu Momo k sobě. Siko se ušklíbne ve smyslu „už ti to došlo“ a lehkým pozdvihnutím ruky se po místnosti rozmístí několik jeho pomocníků, kteří jsou také vodní tvorové, nejspíše z jeho jezera smutku. Siko se mi vždy pletl do cesty. Několikrát mi překazil práci tím, že schválně bránil hříšníky. Nevím, proč to dělal, protože jsem nakonec hříšníka vždy dostal a poslal pro trest.

„To ty sis Momo koupil?“ vyhrkne Rei a nechápavě se mu dívá do tváře.

„Ano, protože jsem moc dobře věděl, čí bratr to je. Chtěl jsem jen, aby i Smrt trpěl, tak jako pozůstalí jeho obětí,“ pronese s úsměvem a to už ze židlí zvedne i ostatní z mých řad.

„Ty oběti, jak říkáš, byli odpovědni za hříchy ať už proti zákonu nebo lidskosti a Smrt mají povinnost tyto hříšníky poslat na cestu, na jejímž konci je čeká trest přímo úměrný jejich hříchům. My nezabíjíme ze zábavy nebo z nudy, ale protože je to náš úkol, se kterým jsme se už narodili. Přestaneme zabíjet, až v momentě kdy nebude žádný hříšník. Smrti se nedá mstít a ty to moc dobře víš, sám jsi součástí smrti. Ty a tvé jezero smutku, také máte povinnost zabíjet,“ vyštěknu už nepříčetně a Sikův pohled potemní. Nyní spolu svádíme oční souboj a já se snažím z těch jeho vyčíst co má v plánu. Ostatní nás tiše pozorují a jsou připraveni kdykoliv zaútočit.

„Já ale zabíjím za účelem ulevit dotyčnému. Mě a mé jezero najde jen ten, kdo má srdce zaplněné smutkem a bolestí a já jsem povinen je jejich trápení ušetřit, zabít,“ vrátí mi to a já nyní zaregistruji Reiovo ztuhnutí, a když se na něj podívám, v jeho tváři uvidím zděšení a nechápavost.

„Já tvé jezero našel. Měl jsi povinnost mě zabít, ale neudělal jsi to. Proč?“ optá se ho naštvaně a tentokrát ztuhnu já i Yoru. On našel jeho jezero? To je poprvé co siréna nezabila svého hosta. Je možné, aby nebyl Momo jediný, pro koho si dnes přišel?

„Svůj důvod jsem ti přeci řekl už u jezera, jenže ty jsi mě nechtěl poslouchat a utekl. Teď mám pro tebe celkem výhodnou nabídku, nahraď toho prcka a vrať se semnou do jezera. Smrt bude mýt brášku u sebe a ty na něj zapomeneš, zapomeneš na jeho lživou lásku a na krutou zradu,“ odpoví mu a přitom návrhu natáhne k němu ruku. Všichni na něj zaraženě zíráme neschopni slova a Yoru je v obličeji bílý jako stěna. Nakonec se jako první vzpamatuje Momo, mně se vytrhne z ochranitelského objetí a v jaguáří podobě si stoupne před Reie a v útočné pozici propaluje Sika pohledem. Ten se posměšně ušklíbne a vzápětí na to rozesměje.

„Vážně si myslíš, že ho dokážeš ochránit?“ optá se ho, když se uklidní.

„Já si myslím, že má dost důvodů, proč tě zabít, takže ho ochrání. Momo, vzpomínáš si, kde jsi ho už viděl?“ optám se ho a v jeho očích moc dobře vidím, že si vzpomíná.

„Jo, vzpomínám. To on přivedl lovce do našeho domu, aby zabili naše rodině. Na ten jeho posměšný úšklebek do smrti nezapomenu,“ zavrčí nepříčetně a jen tak, tak se drží, aby ho neroztrhal na kusy. Siko si zhnuseně odfrkne a zadívá se na Reie v očekávání odpovědi na jeho nabídku. Rei se mlčky také promění a tím mu dá najevo, že tu zůstává. To gesto Sika naštve a rozkáže svým sluhům, aby mu přinesli Momo. To už je celá má smečka proměněná a vrhá se na Sikovi posluhovače. S naší převahou jde odstraňování škůdců celkem snadno a Momo poprvé okusí zabíjení, ale nezdá se mi, že by z toho měl špatný pocit nebo trauma, spíš to vypadá, že si to užívá. Když je všechny odstraníme, chci zabít i Sika, ale zjistím, že zdrhnul.

„Zbabělec,“ zavrčím, ale to už mě uklidňuje Yoru který má už celkem zdravou barvu ve tváři. Všechna těla Sikových sluhů se promění ve vodu a tak si několik z nás vezme košťata s hadry, podlahu vytřeme do sucha a pak se vrátíme k oslavování. Přeci si nenechám zkazit svatbu někým, jako je Siko. Ale věřím že tohle je jen začátek našich sporů, s ním budou ještě problémy.