Jdi na obsah Jdi na menu
 


Shi no tatakai

28. 7. 2011

Zkontroluji, že všichni řádně doplnili tekutiny a jsou vydýchaní, zkontroluji čas a zjistím, že když teď vyrazíme, dorazíme do cíle o něco dřív. Ta rezerva mi přijde jako užitečná, protože se nyní znovu trochu unavíme. Budeme mít před bojem dost času se vydýchat, napít a i něco sníst. Sám moc dobře vím, že není nejlepší bojovat s kručícím žaludkem a vyschlým hrdlem.

„Tak vážení, zvedáme kotvy. Chci tam dorazit o chvíli dřív, abychom se připravili,“ zavelím k pokračování v cestě a všichni jsou rázem na nohou. Vyběhnu jako první a Yoru mě dohoní a rázem vyrovná tempo. Rei s Momo a Tsubaki běží vedle sebe hned za námi a na konci jsou ostatní. Vzhledem k tomu, že Momo ještě není úplně zdraví, jsem nechtěl riskovat, že by sebou někde třísknul a proto jsem ho dal do středu smečky, aby na něj všichni viděli. Po nějaké době už před námi zpozoruji cíl naší cesty a to horu temnoty a hned nato se zastavím na rozcestí. Chvíli přemýšlím, kudy to vezmeme a nakonec se rozhodnu pro cestu po pravici.

„Počkej, proč nejdeme tou druhou, ta je kratší?“ ozve se Sasari, jakmile vykročím po cestě, kterou jsem vybral.

„To sice ano, ale vede kolem plačícího jezera a to nechci riskovat,“ odpovím popravdě, proč tamtudy nechci jít.

„Co je s tím jezerem?“ optá se Rei a podle pohledů pochopím, že se na to samé chtěli zeptat Yoru a Momo.

„Plačící jezero je stejné jako jezero smutku,“ řeknu a hned je rozhodnuto, jdeme tou delší cestou.

„To jezero taky patří Sikovi?“ vyzvídá už za běhu Yoru.

„Ne, tam žije jiná siréna. Sice jsme s ním nikdy neměli konflikt, ale i tak si nemůžeme být jistí, že by nám nic neudělal,“ pronesu a vydám se na užší cestu vedoucí na vrchol hory. Když konečně dorazíme na vrchol, naskytne se nám pohled na celkem rozlehlý plac již z části zaplněný buď našimi protivníky, nebo jejich doprovody. Tahle hora je velmi zvláštní v tom, že se nevytvořila do špičky ale naopak je na svém vrcholu zploštělá a tím nám vytvořila dobré místo pro boje.

„Sakra to je národa,“ vypískne Momo.

„Jo je to velmi populární podívaná,“ odfrknu si. Nechápu, co je tak strašně zábavného na bojích, ve kterých je ještě ke všemu smrt z padesáti procent jistá.

„Smrt z temna, přišli jste obhájit svůj titul?“ ozve se vedle mě známí hlas. Otočím se tím směrem a uvidím tým ze sousedního rajonu. Jakmile k nim stočím svůj pohled, všichni z týmu se mi ukloní.

„Nemám rád, když mě tak oslovuješ. Vidím, že jste v plné síle, Zire,“ usměju se na svého přítele. Když je tým pohromadě, je tímto titulem oslovován jen vůdce, jinak ten titul patří všem ve smečce.

„Si piš Ikki, dneska vám ten titul hodláme vyfouknout před nosem,“ úsměv mi oplatí a poté se na pozdrav obejmeme.

„No mi už musíme, ještě se chceme trochu protáhnout. Jo a Ikki doneslo se k nám, že je tu tým skoro ze samých nováčků a dost si o sobě myslí,“ řekne nakonec a rozloučíme se. Já zase přesměruji svou pozornost k našim a hlavně k Yoru, který mě propaluje pohledem.

„Byl to jen přítel, jen doufám, že s ním nebudu muset bojovat, nerad bych ho zabil,“ zklidním jeho žárlivost a pak si povzdechnu. Yoru se po mých prvních slovech uklidní a konejšivě si mě přitáhne do náruče. Pak se od sebe trochu odtáhneme, abychom na sebe zbytečně nepřitahovali pozornost, a já jdu zkontrolovat Momo, jak je na tom.

„Staráš se mi o něj dobře?“ optám se Reie, který je ke mně zády skloněný k Momo a tak se znatelně vyděsí.

„Bože, Ikki. Neboj, starám se, jak nejlíp umím. Už jsem do něj dostal půlku lahve a dva sendviče,“ podá mi hlášení o své operaci pod názvem „Momo nesmí strádat“. Pochválím ho za dobře odvedenou práci a sám se napiju z lahve, kterou mi do ruky strčil Yoru. Pak do sebe nacpu toust a boje můžou začít. No upřímně jsem zvědav na ty nováčky, protože s nimi jsou vždy potíže a navíc se s nimi nerad utkávám.

„Týmy zaujměte své pozice. Boje za chvíli začínají,“ rozlehne se okolím hluboký hlas pořadatele a já ukážu Yoru kam mají jít oni. Pak pokynu smečce a přejdeme na své pozice. Jakmile jsme všichni na svých místech, je velmi patrné, že naše smečka je v přední pozici a tím je dáno najevo, kdo je Smrt z temna. Rozhlédnu se po všech týmech a hned dva týmy mi začnou dělat starosti. Prvním je tým složený ze dvou starších Smrtí a již zmíněných nováčků. A druhý tým nechvalně známý tím, že mají rádi, když je kolem hodně krve. Navíc mě dost ostře sledují, hlavně vůdce týmu Reizo a nedal bych nic zato, že si je uplatil Siko, aby nás vyřídili. Abych si svou domněnku potvrdil, zaměřím svůj pohled do davu diváků a po chvilce se střetnu s jeho rudým, pronikavým pohledem. Jakmile zaznamená to, že o něm vím, nasadí ten svůj úšklebek, za který ho mimochodem jednou zabiju. Hned dám vědět ostatním ve smečce a nařídím jim, aby to naříkali Yoru. Nechci, aby si dělal větší starosti, než už si dělá. Smečka jemně přikývne a pak už mlčky čekáme, až pořadatel vyhlásí první dvojici. Jakmile vyhlásí první dvojici, všichni se přesuneme ke svým doprovodům.

„Sakra, já jsem nervózní. Nikdy jsem se na žádné zápasy nedíval,“ povzdechne si Yoru. Já se jen usměju a pak se zaměřím na dvojici uprostřed bojiště. Podle jejich nervozity poznám, že se jedná o nováčky. Zdá se, že letos jich je požehnaně. Dívám se na ně a je mi smutno, když si pomyslím, že s velkou pravděpodobností zde za pár minut vyhasne jeden mladý život. Přijme mi jako by to bylo včera, když jsem zde stál poprvé já. Bylo mi pouhých 12 let a jako mého soupeře vybrali jednoho z tehdejších Smrtí z temna. Byl to tygr, který vážil dvakrát tolik co já. Upřímně jsem měl strach a podvědomě tušil, že zemřu. Matně si vzpomínám na zvuk zahajující boj a onoho tygra, který se okamžitě rozeběhl proti mně. Naštěstí jsem měl dobré reflexi a tak jsem mu uhnul a z boku mu skočil po hrdlu. Podařilo se mi se do něj zakousnout velmi pevně a tak jsem byl schopen se na něm udržet. Pamatuji si, jak jsem mu vytrhl kus masa z krku a znovu se zakousl do stejného místa. Cítil jsem mezi zuby jeho krční obratle a pak jsem mu trhnutím zlomil vaz. Byl to velmi hnusný pohled na jeho bezvládné tělo a navíc okolím zavládlo naprosté ticho. Všichni byli zděšeni tím, co dokázal dvanáctiletý nováček, a další účastníci bojů ve mně zpozorovali silného protivníka. Z mého vzpomínání mě probere onen zvuk a já se plně zaměřím na dvojici před námi, která se do sebe slušně pustila. Podle jejich počínání lze vypozorovat, že oba prošli dobrým výcvikem u zkušených Smrtí. Navíc jejich síly jsou téměř totožné, takže to vypadá na delší boj. Nakonec boj skončí asi po deseti minutách s jasným vítězem. Bohužel jak jsem si myslel druhý je mrtvý.

„Ježiši, to bylo hnusný, udělalo se mi celkem nevolno,“ pronese tiše Yoru, který je zelený jak sedma. Okamžitě mu poručím si sednout na zem a do ruky mu vrazím lahev s vodou, aby se napil.

„Jo některé jsou trochu drastičtější, jiný se s tím nepárají a do minuty je konec. Jen tě chci varovat, až bude bojovat kdokoliv z tamtěch, radši se nedívej, jsou to opravdový zvířata,“ varuji ho a nenápadně ukážu na tým, který vede Reizo. Yoru jen přikývne a totéž vyžaduji i po Reiovi a Momo. Jakmile z bojiště odklidí tělo, pořadatel vyhlásí další dvojici. Tentokrát se už zapojujeme mi a na scénu jde jako první Tsubaki. Proti ní jde také žena a po delším prozkoumání zjistím, že lehce pokulhává na zadní nohu.

„Tsubaki, ta žena je nějak zraněná na levé zadní noze, pokus se zamířit na to a oslabit jí,“ poradím jí šeptem a pak ji popřeji hodně štěstí. Tsubaki mi poděkuje za radu a bez obav se vydá na své místo. Hned jak se ozve onen zvuk Tsubaki zaútočí a to na zraněnou nohu. Dobře mířenou ranou jí přetrhne v noze šlachy a tím pádem ji vyřadí z provozu. Žena bolestně vykřikne a ožene se po Tsubaki, která ji nestihne vykrýt a utrží sečnou ránu na boku. Naštěstí to není nic vážného a okamžitě jí to vrátí i s úroky. Nakonec má ta žena po celém těle mnoho otevřených ran a do několika vteřin vykrvácí. Bohužel ani Tsubaki na tom není nejlíp a proto jí musím jít na pomoc.

„Ta mě zřídila a to jsem doufala, že se to obejde bez takového masakru,“ pronese tiše, když jí podepírám, aby došla k ostatním. Tam jí posadím na zem a spolu s Atari jí začneme ošetřovat zranění. Teď je nám dopřán čas na její ošetření a můj tým zatím není v losování. Když už nás znovu zapojí do hry je vylosován Kenshin proti nějakému nováčkovi.

„No je to nováček, ten tě snad neporazí,“ uchychtnu se škodolibě. Kenshin jen něco zaprská a odkráčí. Podle výrazu v nováčkově tváři, zjistím, že si o sobě hodně myslí, ale za chvíli ho přejde chuť se usmívat. Sice Kenshina pořád shazuji, vím, že je schopný a navíc je teď díky mě v ráži což mu přidává na síle a brutalitě. Má slova se potvrdí hned, jakmile zazní ten protivný zvuk. Kenshin po něm skočí, povalí ho na záda a do všech jeho končetin zaryje své drápy. Nováček se s vyděšeným výrazem snaží uvolnit si alespoň jednu končetinu, ale to mu není dovoleno a Kenshin to skončí zakousnutím se mu do hrdla. Tato metoda usmrcení je velmi oblíbená, možná protože to má oběť rychle za sebou a prakticky bezbolestně. Tedy pokud se do něj jen nezakousnete a nenecháte ho vykrvácet. Musí se to provést tak, že mu hned zlomíte vaz, jinak by to bylo mučení. Kenshina prohlásí za vítěze a ten se vrátí k nám.

„Páni, nemáš ani škrábnutí, to musel být slaboch,“ protáhnu a podám mu ručník, aby si mohl otřít pusu od krve. Kenshin si jen odfrkne, ale ručník s díky příjme. Uběhne přibližně hodina a z našeho týmu bojovali všichni kromě mě. Bohužel Sasari to dost schytal a odnesl si to se zlomenou rukou a několika šrámy. No bohužel měl za protivníka jednoho z Reizova týmu a ti se s ničím nepárají. Naštěstí Mari a Atari vyvázli jen s odřeninami nebo mělkými škrábanci. Na rozdíl od nás už ve všech týmech mají nejméně jednoho mrtvého nebo velmi vážně zraněného. Dokonce i Reizo ztratil už dva své lidi a upřímně pění zlostí. Protože už teď je jasné, že titul zůstane nám, tedy pokud nezemřu já sám. To by pak rozhodovali zranění všech členů týmu.

„To snad dělají naschvál, že jde až mezi posledními,“ rozčiluje se vystresovaně Yoru.

„Možná to dělají, protože jsem vůdce nejsilnějšího týmu. Navíc nejsem jediný vůdce, který ještě nebojoval a to mě opravdu znepokojuje,“ pronesu pohledem zabodnutým do Reiza, kterýmu je už na očích vidět, že tuší boj semnou.

„To snad ne. Nechci, abys bojoval zrovna s ním,“ vyhrkne zděšeně Yoru a to už zbystří i Rei s Momo. No popravdě ani já z toho nejsem moc nadšený, ale je tu velmi velká pravděpodobnost, že s ním bojovat budu a to se mi potvrdí hned, jakmile vyhlásí předposlední dvojici. Yoru v tu chvíli úplně zbledne a není sám. Nikdo z mého týmu není nadšený, zato Reizo a Siko mají na tváři velmi slizký úsměv. Naštěstí si ho ještě nevšimli a ví o něm jen můj tým. Vypadá to, že i Siko se zatím jejich pohledům vyhýbá a to se mi nelíbí, není to ten typ, co by se schovával. Něco chystá a mám takové tušení, že to odstartuje mým soubojem s Reizem. Jakmile předposlední souboj skončí, vyhlásí pořadatel poslední dvojici, tudíž mě a Reiza.

„Miláčku drž se a ať tě ani nenapadne tu umřít,“ obejme mě silně Yoru a pak mi věnuje vášnivý polibek.

 

„Budu se snažit, držte mi palce,“ usměju se a vydám se do bojiště, kde už čeká Reizo.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Aby si vedela...

Haku,14. 8. 2011 18:59

....z tohto useknutia sa o mňa pokúša smrť!! Len nech je Lkki v poriadku-ten jeho protivník sa mi nepáči.

Nejradši bych tě zabila...

Yui-chan,30. 7. 2011 22:46

...ale na to si tě až moc cením a taky bych se nedozvěděla, jak to dopadne. To jako soutěžíš, která z nás umí lépe useknout konec? Můžu tě ujistit, že vyhráváš, takhle blbě to ani já neumím ;D. Jinak k dílu, byl úžasný, jako vždy (už bych konečně měla najít slovo, které by to vystihovalo lépe, ale čeština žádné takové nezná) :D. Jen se modlím (ano, modlím se!), aby se Ikkimu ani nikomu jinému z jeho okolí nic vážného nestalo (je mi jasné, že bez pořádných zranění a ukousnutých končetin by to nešlo, ale přežít by mohli, ne?). Těším se na pokračování, doufám, že bude brzy a taky doufám, že ho přežiji bz většíc psychických či fyzických újm.
P.S.: Gomene za zpoždění, ale na dovolené byl tak blbý signál, že nešlo komentovat :´(

...

kana,30. 7. 2011 9:32

náhera, doufám, že to ikky přežije, prostě musí =)

Pokráčko!!!

Soubi,30. 7. 2011 1:12

To snad nemyslíš vážně?!!! Ty se opravdu pokoušíš o mé zdraví! Takhle to useknout...no, musím přiznat, že na to máš talent. Honem přidej pokráčko a ať tě ani nenapadne nechat Ikkiho zemřít! Vůbec se mi ten Reizo nelíbí a ten fakt, že je spolčený se Sikem tomu dodává tušení zlého konce....Rychle pokráčko a žádné katastrofy!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA