Kowai Yume

Po cestě do města si vyprávíme, co mají nebo nemají naši snoubenci rádi a já se tak o Ikkim dozvím spoustu zajímavých věcí. Nakonec najdeme něco, co chtějí oba ale ani jeden to nemají. Takzvaná „lehká kimona“. Tak se říká kimonu, které má jen jednu vrstvu a většinou se používá na spaní.

„Mají to tu vůbec?“ optá se Momo a přitom se rozhlíží po krámcích kolem.

„Myslím, že támhle je mít budou. Pojď, podíváme se tam,“ chytím Momo za ruku a jdu s ním po boku do krámku naproti nám. Vejdeme do krámku a hned se nás ujme jeden z prodavačů. Zeptám se ho, jestli tu nemají „lehká kimona“ a muži se rozzáří oči.

„Ano, „lehká kimona“ zde máme, ale zákazníci poptávající se po nich jsou už skoro vzácní. Hned vám přinesu motivy, které tu máme,“ řekne prodavač a zmizí v zadní místnosti krámku. S Momo se na sebe usmějeme, a když nám prodavač přinese motivy, začneme s výběrem. Yoru vyberu obyčejné černé s bílým podkladem. Vím, že si nepotrpí na nějaké vzory.

„Prosím vás máte tohle i v kratší délce?“ optá se náhle Momo prodavače. Ten přikývne a znovu se ztratí v zadní místnosti. Nechápavě se na něj podívám a on se smiluje a řekne mi, o co jde.

„Ikki vždycky chtěl to kimono mít jen nad kolena,“ vysvětlí mi s úsměvem. Prodavač se za chvilku vrátí i s kratší délkou kimona černé barvy s bílými květinami. Momo mi okamžitě řekne, že už má vybráno a tak nám nezbývá nic jiného než si to nechat zabalit a pak zaplatím. Poděkujeme prodavači a spokojeně vyjdeme z krámku.

„Dal by sis zmrzlinu?“ optám se Momo, když zahlédnu cukrárnu. Ten s radostí přikývne a tak se vydáme do oné cukrárny. Posadíme se k volnému stolu a obsluha nám přinese menu a Momo si hned začne prstem značkovat poháry, které by si dal. Pak si z těch označkovaných pohárů vybírá, který si dá.

„Tak co už sis vybral?“ optám se ho pobaveně, protože takový systém vybírání vidím poprvé. Když Momo zjistí, že se mu směju tak zčervená a během chvilky má vybráno. Podívám se, co si vybral a objednám si to taky, protože to je moje nejoblíbenější kombinace. Za pár minut máme před sebou dva velké poháry s lesními plody a dvěma kopečky vanilkové a kopečkem čokoládové zmrzliny se šlehačkou a čokoládovou trubičkou.

„Dobrou chuť,“ popřeju.

„Dobrou chuť,“ popřeje a vrhne se na šlehačku, kterou si nabírá trubičkou. Když to máme snědené, objednám si kafe a Momo bílou čokoládu, kterou s jeho dovolením ochutnám. Člověk by nevěřil jak dobrý to je a hned si slíbím, že příště si to dám taky. Povídáme si o dnešní svatbě a zkoušíme odhadnout, jak budou reagovat na náš dárek. Jen doufám, že se v tom kimonu nebude Ikki promenádovat po domě protože se bojím, abych se udržel a nevzal si ho. Momo se začne rozplývat nad kimonem, které bude mít na svatbě a nezapomene pochválit i můj výběr. Když máme dopito, zaplatím a rozhodneme se už vrátit domů. Jdeme ulicí a díváme se do výloh krámků po stranách ulice a najednou zahlédnu na začátku boční uličky muže, který jakoby Sikovy z oka vypadl. Zavrtím hlavou a jdu dál. To není možný, Siko je siréna, nemůže se pohybovat mimo vodu. Dorazíme domů a Momo pošlu, aby schoval dárek protože Ikki ihned začne sondovat kde jsme byli.

„Nebuď zvědavej, budeš brzo starej,“ řeknu vážně a Ikki se nafoukne jako balón.

„Yoru, on si ze mě dělá srandu,“ stěžuje si Yoru, který se taky přišel vyptávat a ukazuje na mě prstem. Mezitím se vrátí Momo a dá mi znamení, že to nikdo nenajde. To gesto Ikkiho naštve, nafoukne se ještě víc a uraženě odejde. Momo se na mě nechápavě podívá, ale pak to nechá být.

„Budete obědvat nebo jste něco už jedli?“ optá se Yoru. Chvíli přemýšlíme a pak se shodneme, že si dáme jen salát, protože jsme plní poháru. Oběd proběhne v klidu a dokonce i Ikki začne s námi mluvit. Odpoledne doděláme nějaké nedostatky a Yoru znovu komanduje veškeré služebnictvo.

                                                                                     ***********************

„Yoru prosím tě neplaš, všechno už je připravený,“ uklidňuju ho a podaří se. Pak přijdou Yoru a Reiovi přátelé, takže mi je začnou postupně představovat, Momo se s nimi hned skamarádí a tak začne konverzace.

„Doufám, že jsme tu včas,“ ozve se zamnou a já se polekaně podívám za sebe.

„Jasně že tu jste v čas,“ vypísknu šťastně a vrhnu se Tsubaki do náruče. Pak se postupně pozdravím i s ostatními z naší takzvané branže. Yoru s Reiem po nás hází pohledy a tak jim rukou naznačím, aby šli k nám.

„Lidi tohle je můj snoubenec Yoru a jeho bratranec Rei,“ představím jim ty dva a ostatní se s nimi pozdraví.

„Jo Ikki za týden je boj smrti. Promiň, že ti to říkám v den tvé svatby,“ přistoupí ke mně Mari. Jen přikývnu na srozuměnou, ale Yoru s Reiem se hned začnou dožadovat vysvětlení onoho boje smrti. Vysvětlím jim, že jde o boj mezi Smrtí. Jsme rozdělení na týmy podle určených rajónů, ve kterých operujeme. Můj tým je tvořen právě z přítomných Smrtí. Týmy se setkávají jednou ročně na hoře temnoty a tam mezi sebou bojujeme na život a na smrt. Tým, který se projeví jako nejsilnější a bude mít nejmenší ztráty na životech, obdrží titul Smrt z temna. U nás je to velmi významný titul a ti co ho mají, jsou velmi váženými mezi ostatními. Yoru si to chvíli srovnává v hlavě a pak jen přikývne, že rozumí. Rei řekne, že se v těch informacích už ztrácí, ale prý to chápe. Když už se začne stmívat, odebereme se všichni do pokojů a převlékneme se do kimon určených na tuto událost. Zjistil jsem, že v jejich rodině je kimono už tradicí a já jí za žádnou cenu nechci narušit. Pak když nastane ta chvíle, všichni se shromáždíme v zahradě, kde na nás u oblouku prorostlým růžemi čeká kněz, a můžeme začít. Stojím vedle Yoru, kterému to kimono neuvěřitelně sluší. Jen pro informaci, máme stejná kimona s čínským drakem na zadní straně. Lišíme se jen barvou, já mám kimono bílé s černým drakem a Yoru přesně naopak. Kněz začne odříkávat slib a Yoru začne po něm opakovat.

„Já, Konohara Yoru,

odevzdávám se tobě, Tsukasa Ikki

a přijímám tě za manžela.

Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých,

ve zdraví i nemoci,

v hojnosti i nedostatku.

Chci tě milovat a ctít po celý svůj život,

dokud nás smrt nerozdělí.“odříká svůj slib Yoru a přitom ze mě nezpustí oči. Jakmile jeho hlas utichne, kněz pokyne, abych začal já.

„Já, Tsukasa Ikki,

odevzdávám se tobě, Konohara Yoru

a přijímám tě za manžela.

Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých,

ve zdraví i nemoci,

v hojnosti i nedostatku.

Chci tě milovat a ctít po celý svůj život,

dokud nás smrt nerozdělí.“odříkám svůj slib a stejně jako Yoru mu hledím do očí. Kněz nás pak prohlásí za manžely a pobídne nás k polibku, do kterého se s chutí pustíme. Svatebčané s úsměvem tleskají a pak nám začnou gratulovat.