Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kangoku

5. 10. 2011

 S odporem sleduji jak všichni Ikkiho oslavují a Nagini si přátelsky povídá s Yoru. Je mi z toho pohledu zle. Zajímalo by mě, kdy se ti dva tak spřátelili. Co si pamatuju, tak Nagini Yoru nenáviděl. Byl na něj úplně vysazený.  Když jsem s Yoru chodil, Nagini mu dělal samé naschvály. Postřehnu, že se Nagini loučí s ostatními a mě napadne se co nejrychleji vypařit. Otočím se k odchodu a vzápětí za sebou ucítím něčí těsnou blízkost. Podle omamné vůně kolínské poznám, že ten kdo mi teď stojí za zády je Nagini a já vycítím potíže.

„Nesnažíš se vypařit, že ne Siko?“ optá se mě tiše a temně. Přeběhne mi mráz po zádech a zvažuji co mu odpovědět. Sice ho upřímně nesnáším, a tudíž bych mu mohl něco odseknout, ale je to vládce sirén a tak se k němu musím chovat slušně, i když mi to nedělá vůbec radost.

„To bych si nedovolil. Chtěl jsem na tebe počkat u cesty,“ zalžu a myslím, že mi to spolkl. Nagini si mě přeměří zkoumavým pohledem a pak přikývne ve znamení důvěry. Pokyne mi hlavou, abych ho následoval, a vydá se po cestě vedoucí k plačícímu jezeru. Celou cestu jdeme mlčky a je vidět, že má špatnou náladu. Teď si vzpomínám, že se při tom rozhovoru s Yoru na chvíli zasekl a tvářil se nechápavě a rozčíleně. Je možné, aby mu Yoru něco řekl? Ne! To by mi neudělal. Miloval mě, nikdy by mě nezradil. Nikdy! Ani teď když jdeme proti sobě, by toho nebyl schopen. Jsem si jistý, že mě v hlouby duše stále miluje. Dojdeme k jezeru, skočíme do něj a hned se nám vytvoří ocasní ploutev a prsty na rukou nám zeštíhlí, prodlouží a mezi nimi se utvoří blány. Naše jezera jsou velmi odlišná od jezer, kde nežijí sirény. Tato jezera jsou mnohem hlubší a na jejich dnech stojí naše domy. Co se týče Naginiho domu, je to spíše zámek, než obyčejný dům. Navíc, jakmile vejdeme do domu, znovu nabudeme lidského těla. V domě není voda nýbrž vzduch a proto tu máme lidskou podobu. Rozhodně tato jezera nejsou obyčejná. Ve vchodové hale nás přivítá veškeré služebnictvo a Nagini mě zavede do své pracovny. Obávám se, že to nebude příjemný rozhovor.

„Dozvěděl jsem se o tobě hodně nespokojivých zpráv, Siko,“ začne a ve mně zatrne. Že by mě opravdu zradil?

„Například mi bylo řečeno, že maříš práci Smrtí,“ informuje mě o jednom z mých prohřešků.

„Copak. Ikki si ztěžoval? Vypadalo to, že jste dobří přátelé,“ pronesu pohrdavě, ale to jsem neměl dělat.

„Přestaň mi už konečně pít krev! Je mi známo, že mě nenávidíš. Dáváš to dost najevo, ale nezapomínej na to, kdo jsem tak se podle toho chovej. A jen pro informaci, Ikki nebyl ten, kdo mi to řekl, ale Yoru,“ zahřmí a prašní pěstí do stolu. Jeho odpověď mě dokonale odzbrojí, ale nedám to najevo. Nemíním se před ním ponížit, to opravdu ne. Zůstanu mlčet a pohledem mu jasně dám najevo, že mi je u zadku. Je na něm jasně vidět jak pění a to mi dělá dobře.

„Fajn vidím, že mi nehodláš odpovědět. Je mi jasné, že jsi to dělal jen z nudy. Ale jsou tu ještě dvě věci, na které odpovědi chci, i kdybych je z tebe měl vymlátit,“ pronese a na chvíli se odmlčí. Vypadá to, že mě dost zná. Přesně jak řekl, dělal jsem to z nudy, ale teď jsem zvědavý, co na mě vybalí.

„Tak zaprvé. Prý k tvému jezeru zavítal Rei, Yorův bratranec a ty jsi ho nezabil. A zadruhé. Zaplatil si obrovskou sumu za Momo, Ikkiho bratra. A já chci vědět proč,“ vyřkne svou otázku a z jeho očí zloba přímo chrčí.

„Miluju ho,“ odpovím mu na první otázku a vím, že ho tím namíchnu. A trefil jsem se. Nagini se pod tou odpovědí napne a dostane tik do pravého obočí, což značí vztek.

„Nebuď směšný! Ty jsi bezcitný zmetek, neumíš doopravdy milovat. Nevíš co je láska,“ zavrčí rozzuřeně.

„Odpověz mi aspoň na tu druhou otázku a tam lež nestrpím,“ vyzve mě vysvětlení. Jenže já nemám sebemenší chuť mu na to odpovědět. A to on vzápětí pochopí. Bohužel pro mě, zavolá ochranku a mě zavře do vězení s tím, že tam zůstanu tak dlouho, dokud mu neodpovím. Nic si z toho nedělám, klidně si ve vězení chvíli posedím. Nasadím posměšný úšklebek a nechám se dobrovolně zavřít. Stejně mě tam nedokáže věznit déle jak dva dny.

**********

Dívám se na ten jeho drzí xichtík a je mi jasné, co si myslí. Říká si, že ho tam nedokážu držet dlouho a proto jde dobrovolně, ale tentokrát se hošánek šeredně plete. Tentokrát z něj tu odpověď dostanu, i když to bude znamenat, že mě bude nenávidět ještě víc než teď. Když jsem ho při našem rozhovoru pozoroval, přišlo mi, že nepočítal s tím, že by ho prásknul Yoru. Ani bych se nedivil, kdyby si myslel, že ho Yoru stále miluje. Ale opak je pravdou. Yoru miluje Ikkiho a evidentně je šťastný. Přeju mu to. Už kvůli tomu co si se mnou a Sikem vytrpěl. Byl jsem úplně nepříčetný, když jsem ho poprvé uviděl po Sikově boku. Používal jsem své služebnictvo na vytváření pastí a různých naschválů. Ten vztah trval asi půl roku, když si Siko začal na Yoru dělat příliš vysoké nároky. Nesměl se bez něj nikam hnout. Upřímně jsem ho tu dobu litoval. Ani za nic bych se nenechal takhle omezovat a stejného názoru byl i Yoru, ale Siko byl náročný a tak trochu ho citově vydíral. Vše vyvrcholilo v den, kdy Yoru tajně shlédl, jak Siko zbavuje dalšího ubožáka trápení. Zkrátka, zjistil, že jeho milovaný je prakticky vrah. Ještě ten den se pohádali a Siko se ho rozhodl radši utopit než ho nechat odejít. Když spolu zápasili, Siko ho škrábl do ucha a Yoru tam dodnes zůstala jizva. Kdybych ho nechal Yoru utopit, Siko by porušil náš nejdůležitější zákon. Zabít smíš jen toho, kdo k tvému jezeru přijde s beznadějí v duši a zraněnými city a přeje si být osvobozen od svého trápení. Tak zní zákon a Yoru tyto podmínky zákonu nesplňoval. Nemohl jsem dovolit, aby ten zákon porušil, už proto co pro mě znamená. Vtěsnal jsem se mezi ně a hrubou silou jsem Sika od Yoru odtrhl. Pochopitelně jsem musel Sika stále držet, jinak by se na něj vrhl znovu. Byl úplně nepříčetný a myslím, že ani nevěděl co vlastně dělá. Nakonec jsem přešel k radikálnímu řešení a Sika hodil do jeho jezera, poté použil pečetící kouzlo a hladinu jezera smutku zapečetil. Jakmile byla hladina zapečetěna, nikdo nemohl z jezera vylézt ani do něj vlézt. Nikdo, kromě mě. Dá se to nazvat vězením. Pak jsem Yoru ošetřil tržnou ranku na uchu a chtě nechtě mu odpověděl na všechny jeho dotěrné otázky. Vysvětlil jsem mu naše povinnosti i zákony s nimi spojené i to jak pracuje Smrt. Povídali jsme si a povídali. Trvalo to hodiny, pak dny a já si začínal uvědomovat, jak dobří přátelé se z nás stali. Yoru dokázal překonat trápení, které mu způsobil vztah se Sikem a já se mohl odtrhnout od povinností coby vládce sirén a hlavně problému zvaném Siko. Tehdy žil na letohrádku poblíž jezera smutku a jednoho dne přišel s tím, že se vrací na své hlavní panství, protože se chce co nejvíc vzdálit od Sika. Utvrdil jsem ho, že je to dobrý nápad a navíc jeho panství leží blíže k mému jezeru, takže se možná budeme vídat častěji. Ten den mi také řekl, že už se nikdy nezamiluje. Prý bude radši do smrti sám, než aby ho potkalo něco podobné co se Sikem. Už tenkrát jsem věděl, že to nedodrží a měl jsem pravdu. A za to jsem nesmírně rád. Přestanu přemýšlet nad minulostí a vydám se podívat se na Sika. Vejdu do jeho cely a hned na mě upřou svůj pohled rudé oči.

„Tohle trochu přeháníš, ne?“ poukáže na styl, kterým je vězněn. Nechal jsem ho připoutat k okovům upevněným ke zdi. Okovy jsou upevněny v takové výšce, aby vězeň klečel. Je to úžasný pohled, Siko na kolenou.

„Je to přímo úměrné tvému provinění. Jo a nečekej, že do dvou dnů budeš venku, aniž bys mi neodpověděl. Budeš tu takhle klečet, dokud mi neodpovíš a navíc musím tu odpověď přijmout za dostačující, jinak tu shniješ,“ obeznámím ho s podmínkami a on se mi vysměje do obličeje.

„Prosím tě, nedokážeš mě tu tak dlouho držet, na to mě až moc miluješ,“ vyštěkne výsměšně.

„Ale to mi nebrání, abych ze sebe udělal nejvíc nenáviděnou osobu ve tvém životě. Už mě nebaví brát na tebe ohledy a navíc budu radši, když mě budeš k smrti nenávidět, než abys mě miloval,“ vrátím mu to, přejdu k němu a drsně ho políbím. Siko se okamžitě začne cukat ve snaze se ode mě dostat. Když mi dojde dech, odstoupím od něj a pobavím se jeho zlostí naplněným pohledem.

„Už na mě nikdy nesahej,“ zavrčí naštvaně a o rameno si utře rty.

„Smůla, můžu si dělat, co se mi zachce a ty s tím nic nenaděláš a věř, že polibkem tohle neskončí. Jen v případě, že mi odpovíš. Tak si vyber,“ dám mu ultimátum. Siko si jen pohrdavě odfrkne a já to beru jako, že mi neodpoví.

„Dělej, jak myslíš, ale pak mě neviň ze svých chyb,“ pronesu nakonec a nechám ho o samotě, aby nad tím mohl přemýšlet.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

... XD

kana,21. 10. 2011 21:49

kurnik...co asi chystá, snad bude brzo pokráčo =)

***

Haku,8. 10. 2011 20:11

Si tu niekto myslel,že mu všetko prejde len tak??... No trošičku mu to nevyšlo.

= ^.^ =

Soubi,8. 10. 2011 12:42

Ty vztahy se začínají dost komplikovat... jeden, aby se v tom vyznal.... Ale jsem moc ráda, že už konečně vím, jak to s těma sirénama je a jak to bylo se vztahem Yoru a Sika. Taky už vím, odkud má Yoru tu jizvu (konečně!). A musím říct, že čím víc se toho o Sikovi dovídám, tím je mi protivnější...doufám, že ho Nagini pořádně vytrestá a nenechá mu to všechno jen tak projít. Každopádně se těším na pokráčko, co s tím vším dál vymyslíš XD

Muhaha

Mysticia-sama,6. 10. 2011 18:12

To byl luxusní dílek, už se těším na pokračování

Páni

Yui-chan,6. 10. 2011 16:43

Tak nejprve děkuji za věnování, že jsi si vzpomněla :-*. A teď k příběhu. Jsem ráda, ž jsme se dozvěděli, jak se Nagini a Yoru seznámili a dokonce jsi nám i objasnila, jak to bylo mezi Yoru a Sikem. Doufám, že ho hodláš pořádně potrestat, protože to co udělal je opravdu neomluvitelné. A k tomu, že nezůstne jen u polibku...začínám se těšit a doufám, že Nagini si to pěkně užije a Siko bude pěkně trpět, žádné slitování ani mazlení!!! Jinak opět naprosto úžasný díl a těším se na pokračování ;)

jeeej...

krisis,5. 10. 2011 21:35

huraa...uz som sa zacala obavat ci tu pribedne este dake pokracovanie mojej oblubenej poviedky...dakujem ze si ma nesklamala a chcem aby si vedela ze pises uzasne

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA