Kowai Yume

„Doufám, že ses s ním pořádně rozloučil,“ řekne výsměšně Reizo, hned jak zaujmu pozici proti němu.

„Tak normálně. Já tu totiž umřít neplánuju. A co ty? Tvá žena vypadá bledě, že by se bála o tvůj život?“ optám se s přátelským úsměvem a Reizo se rozesměje.

„Tak to fakt ne. Ona ví, že mám hodně důvodů proč tu teď vyhrát. V první řadě získám tvůj titul a v druhé řadě mě za tvojí smrt čeká tučná odměna,“ seznámí mě s jeho důvody a já si povzdechnu.

„Hned jak jsem tě uviděl, bylo mi jasné, že tě ten obojživelník uplatil. Bohužel tě musím zklamat, já ten titul nezískal jen tak ze srandy a navíc ty už si nevzpomínáš na to, jak jsem tě připravil o otce?“ vysměju se mu a připomenu mu minulost. Právě onen tygr, se kterým jsem se utkal v mém prvním boji, byl Reizův otec a také ve své době nejsilnější Smrt. Reizovi zlostí potemní pohled a jakmile zazní zahajovací zvuk, tak se na mě rozzuřeně vrhne. Neváhám ani vteřinu a jdu mu naproti a pak se do sebe pustíme. Je mi úplně jedno kde ho zraním, jde mi jen o to ho zranit co nejvíc a nejvážněji. Vždy se od sebe na chvíli odtrhneme a vzápětí jsme znovu v sobě. Diváci i ostatní týmy jsou absolutně potichu a tak se okolím rozléhají naše bolestné výkřiky a vrčení. Po nekonečné době postřehnu, že mu docházejí síly, a proto se od něj odtrhnu, abych si ho mohl prohlédnout. Vzhledem k jeho světlé srsti je vidět, že hodně krvácí a ne jen z jednoho místa. Znatelně je na konci svých sil, protože se sotva drží na nohou a ztěžka oddychuje. Neříkám, že já jsem na tom dobře. Mám velkou a hlubokou ránu na zádech, ale naštěstí je to jediná rána, ze které hodně krvácím, ostatní zranění jsou spíše jen povrchová. Pohledem zkontroluji Yoru a ostatní a pak se zaměřím na Sika, který má tvář zkřivenou zlostí. Nakonec se to rozhodnu ukončit a naposled na Reiza zaútočím se záměrem ho usmrtit, jenže než to stihnu provést, zastoupí mi cestu jeho žena. Její počínání vyvolá slušný rozruch, protože je nemyslitelné, aby někdo další vstupoval mezi bojující.

„Za tohle tě čeká trest Misaki, ustup,“ zavrčím nepřátelsky.

„Prosím ušetři ho,“ žadoní se slzami v očích a zlomeným hlasem.

„No, Ikki jakpak se rozhodneš? Ještě nikdy jsi nedokázal nezabít a pochybuji, že to dnes bude jinak. Do toho zabij ho,“ ozve se najednou Siko a stoupne si tak, aby na něj všichni viděli. Pohledem zavadím o Yoru a Reie, kteří stojí jako vytesaní a nechápavě sledují scénu před sebou. Misaki pochopitelně zděsí Sikova slova, nejspíš si myslela, že bude na jejich straně a Reizo se pomalu, ale jistě kácí k zemi.

„Jsi o mě dost informovaný a máš pravdu, vždy jsem svého protivníka bez milosti zabil,“ pronesu s ledovým klidem a na Misaki poznám, že ztrácí naději, že by její manžel přežil. Siko se mým slovům ušklíbne ve znamení, že je pan dokonalý.

„Jenže já Reiza nezabiju,“ rozhodnu. Misaki na mě nejprve nechápavě civí a hned jak jí má slova dojdou, srdečně mi poděkuje a společně s ostatními členy jejich týmu začne Reiza ošetřovat. Zato Sikovi z očí šlehají plameny a z davu k němu přistoupí deset jeho posluhovačů.

„Nevěřím, že ses změnil,“ vyštěkne.

„Taky že nezměnil,“ odfrknu si.

„Tak proč jsi svého protivníka nezabil, tak jako to děláš vždycky?“ puká vzteky a to se ke mně už připojí i Yoru a Rei, aby mi mohli v případném boji pomoci.

„Protože mým protivníkem není Reizo nýbrž ty,“ odpovím chladně a tím Sikovi vyrazím dech. Siko na mě okamžitě pošle své posluhovače a já se připravím na další střetnutí.

„Tak dost!“ rozlehne se okolím přísný hlas a Siko s jeho muži ztuhnou. Dav za Sikem se rozestoupí a já konečně spatřím urostlého muže s po ramena dlouhými blond vlasy a světle modrýma, pronikavýma očima, kterému patřil onen přísný hlas.

„Nagini?“ vyhrkne vedle mě Yoru a já se na něj zmateně otočím. Odkud ho zná?

„Yoru? Co ty tady? Nikdy jsi sem nechodil,“ optá se ho nechápavě ale zároveň šťastně.

„Doprovázím Ikkiho, nedávno jsme se vzali,“ osvětlí svou přítomnost a Nagini si ho prohlédne.

„Kdysi jsi mi řekl, že se už nikdy nezamiluješ a neoženíš,“ řekne a já se na Yoru podívám se zdviženým obočím.

„To bývávalo, než jsem potkal Ikkiho,“ usměje se Yoru a přitáhne si mě do náruče. Tentokrát si začne prohlížet mě a pak se zatváří jako by mu něco došlo.

„Moment, ty jsi ten jaguár, který jednou přišel k mému jezeru,“ řekne a já přikývnu.

„Cože? On přišel k tobě a tys ho nezabil? Proč?“ rozkřikne se Siko.

„Ty mlč, s tebou si to vyříkám později. A nezapomínej, s kým mluvíš,“ zavrčí na něj Nagini temně a Siko se lehce přikrčí.

„Máš dobrou paměť Nagini, jsou to už víc jak dva roky co jsem se s tebou setkal,“ usměju se smutně, když si vzpomenu, co mě k němu dovedlo.

„Je to sice doba, ale na ten den nikdy nezapomenu, jsi totiž jediný kdo ode mě odešel. Teď mě tak napadá, už jsi svého bratříčka našel?“ začneme spolu vést přátelský rozhovor a Siko ztuhne.

„Ano našel. Tohle je Momo, můj mladší bráška,“ strčím Momo před sebe a Nagini na něj vyvalí oči a hned jak se vzpamatuje, pozdraví se s ním.

„Neuvěřitelná podoba. Opravdu jste od sebe 3 roky?“ vydechne a já znovu přikývnu. Ještě chvilku těká očima ze mě na Momo a pak nechápavě zavrtí hlavou. Je pravda, že na to, jaký je mezi námi věkový rozdíl, si jsme velmi podobní.

„Nagini, musíš k nám někdy zajít na skleničku a popovídat si. Tady to není nejvhodnější místo,“ ozve se Yoru a já přikývnu v souhlas. Je tu moc lidí a navíc se teď neví, jak vlastně tento souboj skončí. Kdo titul vyhraje, záleží na Naginiho rozhodnutí.

„Přijdu rád. A teď se konečně dostaňme k vyhlášení vítěze. Pečlivě jsem sledoval všechny zápasy a můžu s hrdostí oznámit, že titul zůstane Ikkiho týmu,“ prohlásí a můj tým radostně vykřikne. Hned na to se na mě ze všech stran vrhnou a vyzdvihnou mě do vzduchu.

************

Sleduji jak Tým Ikkiho vyhazují do vzduchu a oslavují. Ten kluk je opravdu výjimečný. Už ve 12 letech dokázal nemožné. A to porazit tehdejší Smrt z temna. Reizova otce, Ryotu. Toho muže se všichni báli. Nikdo se mu tu noc nechtěl postavit. Jasně si pamatuji, jak se všichni báli, že právě oni s ním budou muset bojovat. Nakonec padl černý petr na Ikkiho, ale v jeho pohledu jsem neviděl ten samý strach jako v pohledu ostatních. Podvědomě tušil, že zemře, ale nevzdal se a postavil se svému protivníkovi se vztyčenou hlavou. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím s jakým klidem a rychlostí ho zabil. Útočil bez sebemenšího zaváhání, bez chyby, prostě dokonale. Každým rokem byl silnější a obávanější. Už ve 14 letech se stal větším postrachem, než býval jeho první protivník. O to víc mě zarazilo, když jsem ho spatřil u svého jezera. Byl jako tělo bez duše, na tlamě a packách měl zaschlou krev, která nepatřila jen jedinému člověku. Zprvu jsem se mu ukázal se záměrem ho jeho trápení ušetřit pomocí smrti a vyslechl si jeho příběh. Vyprávěl tiše a několikrát se odmlčel. Řekl mi vše o jeho mladším bratru, který byl z jemu neznámých důvodů unesen a vůbec netuší, kde může být. Dozvěděl jsem se také, jak moc mu na bratrovi záleží. Byl jeho jediná rodina, bez které nemůže žít. Tak moc svého bratra chtěl zpět, že dokonce šel přes mrtvoly. Tiše mi pověděl, jak moc trpí ztrátou bratra a já ho na konci jeho příběhu nemohl a nechtěl zabít. Spíš naopak. Povzbudil jsem ho, řekl mu, aby se nevzdával a pokud cítí, že je jeho bratr na živu ať se toho pocitu drží a žene se dál za ním a jeho únosci. Ikkiho mé chování pochopitelně rozhodilo, věděl, co jsem zač. Řekl jsem mu, aby si s tím nelámal hlavu a dál směřoval za svým cílem. Tak jsem poznal pravou tvář obávaného Ikkiho, nyní také známého jako Smrt z temna. A jak jsem poznal Yoru? To je dávná minulost na dlouhé povídání.