Kowai Yume

Když se ráno probudím, první co spatřím je Reiova uvolněná tvář. Opatrně si sednu a sleduju jeho tvář a hlavně rty. Nakonec neodolám a jemně se svými rty dotknu těch jeho. Rei se trochu zavrtí, ale naštěstí se nevzbudí. Jen doufám, že si to nebude pamatovat. Potichu se vyhrabu z postele a zapadnu do koupelny, kde spáchám ranní hygienu a pak se vrátím do postele. Hned jak Rei vedle sebe ucítí pohyb, natáhne ke mně ruku a poté si mě přitáhne k sobě.

„Spi je ještě brzo,“ zabručí ze spaní. Pro sebe se usměju a zůstanu v jeho objetí. Zůstanu tak dokud se neblíží čas snídaně a pak začnu Reie budit. Jde to sice těžko, protože spí jako dřevo, ale nakonec se mi to povede a já mám možnost spatřit jeho čokoládové oči.

„Dobré ráno,“ usměje se na mě a poté se protáhne jako kočka.

„Dobré,“ úsměv mu oplatím a vyženu ho z postele. Vypadá to, že si na ten letmý polibek nevzpomíná a to je dobře, nechci, aby mě nenáviděl. Když se Rei umyje, převlékneme se a společně se vydáme na snídani. V jídelně už na nás čekají Ikki s Yoru a usmívají se od ucha k uchu.

„Vidím, že jste měli dobrou noc,“ pronese Rei a já při té představě lehce zčervenám. Oba současně přikývnou a to už nám Leila s Karou nesou snídani. Poděkujeme a s popřáním dobré chuti se do toho pustíme. Hosti odjeli už brzo ráno, protože se museli vrátit do svých prací a ke svým povinnostem.

„Momo, doufám, že jsem se na tebe v noci moc nelepil, nerad bych aby ses kvůli mně nevyspal,“ pronese Rei a všichni rázem ztichnou.

„Vy jste spali spolu?“ optá se Ikki chladně a propaluje Reie pohledem.

„Jo, ale nehledej v tom nic závažného. Trochu se v pokoji bojím být sám a tak jsem poprosil Reie jestli nemůžu spát u něj,“ perfektně mu zalžu a doufám, že mi na to skočí.

„Dobře,“ pronese nakonec a já si oddychnu. Zbytek snídaně už proběhne v klidu, a když si to po snídani mířím do knihovny, abych prozkoumal jejich sbírku, dožene mě Rei a chytnutím za ruku mě zastaví. Leknutím se na něj otočím a nechápavě se podívám do jeho kamenné tváře.

„Děje se něco?“ optám se zmateně, když je dlouho ticho.

„Proč jsi mu neřekl, že to já tě požádal o to, abys spal semnou?“ optá se chladně, až mi naskočí husí kůže.

„Já nevím, asi proto, že brácha má velkou představivost, nic víc,“ vyhrknu a snažím se vyprostit se z jeho sevření. Nakonec mě pustí a já pokračuju směrem do knihovny. Rei mě následuje a v knihovně si vezme knihu, ze které vyčnívá záložka a tak usoudím, že ji má rozečtenou. Já si začnu pročítat všemožné tituly a nestačím žasnout. Mají tu knihy snad všech žánrů, které existují. Dokonce narazím na několik knih o Smrti. Musím se přiznat, toto břemeno bráchovi opravdu nezávidím. Musí zabíjet lidi, aby udržel rovnováhu mezi dobrem a zlem. Ale trápí mě ten Siko. Už před tím mým únosem se brácha zmiňoval a siréně, která mu několikrát překazila práci. Navíc, jak jsem se dozvěděl, byl to Yorův milenec a i Rei už s ním měl tu čest. Mezitím co uvažuji o tomto tvorovy, procházím si dál tituly knih, až narazím na jednu knihu zastrčenou hluboko v polici. Opatrně ji vytáhnu, protože už podle desek je velmi stará a hlavně je hodně zaprášená. Opráším ji a tak si můžu přečíst její název. Siréna královská. Po přečtení jména ztuhnu a váhám, zda ji začít číst. Nakonec mě přemůže zvědavost, sednu si do křesla a začtu se do ní. Zjistím, že sirény žijí převážně osamělým životem v lesních jezerech a svým nádherným hlasem k sobě vábí zbloudilé a raněné duše, které pak bez milosti zabíjí. Také mají moc vidět původ bolesti a trápení svých obětí a tím si získávají jejich důvěru. Nikdy nenechají svou oběť utéct, vždy si ji najde a zabije jí, i kdyby ona duše nalezla štěstí. Čím víc se toho dozvídám, tím víc mě mrazí po zádech. Když si pomyslím, že já a nejspíš i Rei jsme jeho nynější oběti, dělá se mi zle a do hlavy se mi hrnou všemožné scénáře naší smrti.

„Tuhle knížku bys neměl číst. Jak jsi jí vůbec našel?“ ozve se nade mnou Yoru. Polekaně odtrhnu oči od knihy a pohlédnu na Yoru, který se nade mnou tyčí jako bůh pomsty.

„Já, omlouvám se, našel jsem ji náhodou, nevěděl jsem, že si ji nesmím půjčit,“ vyhrknu polekaně a čekám, jak zareaguje. Yoru si jen povzdechne a přisedne si ke mně. Vezme mi knihu z rukou a opatrně zavře.

„Nemyslel jsem, že si ji nesmíš půjčit, ale spíš, že by nebylo dobré, kdybys jí četl, její obsah moc na štěstí nepřidá,“ vydechne a přejde ke krbu, který vytápí tuto obrovskou místnost a knihu hodí do jeho plamenů. Zaregistruju, jak Rei pozoruje knihu v plamenech a přitom se mu v očích plameny zle odrážejí.

***********************

Všimnu si, že mě Momo pozoruje, a proto raději odtrhnu pohled od plamenů a zaměřím se na text v knize v dlaních. Yoru tu knihu musel velmi nenávidět, když ji byl schopen spálit, protože on má ke knihám velkou úctu.

„Yoru? Kde jste?“ ozve se náhle domem Ikkiho hlas a Yoru ho přivolá sem.

„Jste tu všichni, to se hodí. Mám na vás malou prosbu,“ začne a přitom se ošije.

„Jakou?“ optá se Yoru.

„No, jak už víte, za týden se koná boj smrti a já potřebuju se svým týmem trochu cvičit obranu i útok. Jde hlavně o to, jestli by vám nevadilo, kdyby tu s námi ten týden zůstali. Pokud by to byl problém musel, bych na ten týden odejít,“ vysype ze sebe a pak si úlevně vydechne.

„Jasně, že to není problém, alespoň se s nimi víc seznámíme,“ schválí mu to Yoru a Ikki mu s díky skočí kolem krku. Pak zase odběhne s tím, že jim musí připravit pokoje a oznámit jim, že budou zde. Znovu se ponořím do knihy před sebou a po očku sleduji Momo, jak si vybírá jinou knihu. Usměju se nad jeho nadšeným výrazem a přitom si konečky prstů přejedu po rtech. Nevím proč, ale v noci se mi o něm zdálo a nebyl to zrovna nevinný sen. Zdálo se mi, jak si navzájem vyznáváme lásku a potom spolu strávíme noc plnou milování. Vzpomínám si, že mě nakonec lehce políbil na rty a já nevím proč, ale když jsem se vzbudil, pálil mě ten polibek na rtech. Je to celkem legrační. Ještě nedávno jsem z celého svého srdce miloval Ikkiho a teď se mi zdá o tom, jak se miluju s jeho bratrem. Taky mě dost zarazila ta konverzace u snídaně. Když jsem se zmínil o tom, že jsme spolu spali v jedné posteli, Ikki po mě hodil ledovým pohledem a Momo to svedl na sebe. Možná se mi to jenom zdá, ale mám pocit, že mi tu něco velmi důležitého uniká.