Jdi na obsah Jdi na menu
 


Himitsu

28. 4. 2011

Když se ráno probudím, první co spatřím je Reiova uvolněná tvář. Opatrně si sednu a sleduju jeho tvář a hlavně rty. Nakonec neodolám a jemně se svými rty dotknu těch jeho. Rei se trochu zavrtí, ale naštěstí se nevzbudí. Jen doufám, že si to nebude pamatovat. Potichu se vyhrabu z postele a zapadnu do koupelny, kde spáchám ranní hygienu a pak se vrátím do postele. Hned jak Rei vedle sebe ucítí pohyb, natáhne ke mně ruku a poté si mě přitáhne k sobě.

„Spi je ještě brzo,“ zabručí ze spaní. Pro sebe se usměju a zůstanu v jeho objetí. Zůstanu tak dokud se neblíží čas snídaně a pak začnu Reie budit. Jde to sice těžko, protože spí jako dřevo, ale nakonec se mi to povede a já mám možnost spatřit jeho čokoládové oči.

„Dobré ráno,“ usměje se na mě a poté se protáhne jako kočka.

„Dobré,“ úsměv mu oplatím a vyženu ho z postele. Vypadá to, že si na ten letmý polibek nevzpomíná a to je dobře, nechci, aby mě nenáviděl. Když se Rei umyje, převlékneme se a společně se vydáme na snídani. V jídelně už na nás čekají Ikki s Yoru a usmívají se od ucha k uchu.

„Vidím, že jste měli dobrou noc,“ pronese Rei a já při té představě lehce zčervenám. Oba současně přikývnou a to už nám Leila s Karou nesou snídani. Poděkujeme a s popřáním dobré chuti se do toho pustíme. Hosti odjeli už brzo ráno, protože se museli vrátit do svých prací a ke svým povinnostem.

„Momo, doufám, že jsem se na tebe v noci moc nelepil, nerad bych aby ses kvůli mně nevyspal,“ pronese Rei a všichni rázem ztichnou.

„Vy jste spali spolu?“ optá se Ikki chladně a propaluje Reie pohledem.

„Jo, ale nehledej v tom nic závažného. Trochu se v pokoji bojím být sám a tak jsem poprosil Reie jestli nemůžu spát u něj,“ perfektně mu zalžu a doufám, že mi na to skočí.

„Dobře,“ pronese nakonec a já si oddychnu. Zbytek snídaně už proběhne v klidu, a když si to po snídani mířím do knihovny, abych prozkoumal jejich sbírku, dožene mě Rei a chytnutím za ruku mě zastaví. Leknutím se na něj otočím a nechápavě se podívám do jeho kamenné tváře.

„Děje se něco?“ optám se zmateně, když je dlouho ticho.

„Proč jsi mu neřekl, že to já tě požádal o to, abys spal semnou?“ optá se chladně, až mi naskočí husí kůže.

„Já nevím, asi proto, že brácha má velkou představivost, nic víc,“ vyhrknu a snažím se vyprostit se z jeho sevření. Nakonec mě pustí a já pokračuju směrem do knihovny. Rei mě následuje a v knihovně si vezme knihu, ze které vyčnívá záložka a tak usoudím, že ji má rozečtenou. Já si začnu pročítat všemožné tituly a nestačím žasnout. Mají tu knihy snad všech žánrů, které existují. Dokonce narazím na několik knih o Smrti. Musím se přiznat, toto břemeno bráchovi opravdu nezávidím. Musí zabíjet lidi, aby udržel rovnováhu mezi dobrem a zlem. Ale trápí mě ten Siko. Už před tím mým únosem se brácha zmiňoval a siréně, která mu několikrát překazila práci. Navíc, jak jsem se dozvěděl, byl to Yorův milenec a i Rei už s ním měl tu čest. Mezitím co uvažuji o tomto tvorovy, procházím si dál tituly knih, až narazím na jednu knihu zastrčenou hluboko v polici. Opatrně ji vytáhnu, protože už podle desek je velmi stará a hlavně je hodně zaprášená. Opráším ji a tak si můžu přečíst její název. Siréna královská. Po přečtení jména ztuhnu a váhám, zda ji začít číst. Nakonec mě přemůže zvědavost, sednu si do křesla a začtu se do ní. Zjistím, že sirény žijí převážně osamělým životem v lesních jezerech a svým nádherným hlasem k sobě vábí zbloudilé a raněné duše, které pak bez milosti zabíjí. Také mají moc vidět původ bolesti a trápení svých obětí a tím si získávají jejich důvěru. Nikdy nenechají svou oběť utéct, vždy si ji najde a zabije jí, i kdyby ona duše nalezla štěstí. Čím víc se toho dozvídám, tím víc mě mrazí po zádech. Když si pomyslím, že já a nejspíš i Rei jsme jeho nynější oběti, dělá se mi zle a do hlavy se mi hrnou všemožné scénáře naší smrti.

„Tuhle knížku bys neměl číst. Jak jsi jí vůbec našel?“ ozve se nade mnou Yoru. Polekaně odtrhnu oči od knihy a pohlédnu na Yoru, který se nade mnou tyčí jako bůh pomsty.

„Já, omlouvám se, našel jsem ji náhodou, nevěděl jsem, že si ji nesmím půjčit,“ vyhrknu polekaně a čekám, jak zareaguje. Yoru si jen povzdechne a přisedne si ke mně. Vezme mi knihu z rukou a opatrně zavře.

„Nemyslel jsem, že si ji nesmíš půjčit, ale spíš, že by nebylo dobré, kdybys jí četl, její obsah moc na štěstí nepřidá,“ vydechne a přejde ke krbu, který vytápí tuto obrovskou místnost a knihu hodí do jeho plamenů. Zaregistruju, jak Rei pozoruje knihu v plamenech a přitom se mu v očích plameny zle odrážejí.

***********************

Všimnu si, že mě Momo pozoruje, a proto raději odtrhnu pohled od plamenů a zaměřím se na text v knize v dlaních. Yoru tu knihu musel velmi nenávidět, když ji byl schopen spálit, protože on má ke knihám velkou úctu.

„Yoru? Kde jste?“ ozve se náhle domem Ikkiho hlas a Yoru ho přivolá sem.

„Jste tu všichni, to se hodí. Mám na vás malou prosbu,“ začne a přitom se ošije.

„Jakou?“ optá se Yoru.

„No, jak už víte, za týden se koná boj smrti a já potřebuju se svým týmem trochu cvičit obranu i útok. Jde hlavně o to, jestli by vám nevadilo, kdyby tu s námi ten týden zůstali. Pokud by to byl problém musel, bych na ten týden odejít,“ vysype ze sebe a pak si úlevně vydechne.

„Jasně, že to není problém, alespoň se s nimi víc seznámíme,“ schválí mu to Yoru a Ikki mu s díky skočí kolem krku. Pak zase odběhne s tím, že jim musí připravit pokoje a oznámit jim, že budou zde. Znovu se ponořím do knihy před sebou a po očku sleduji Momo, jak si vybírá jinou knihu. Usměju se nad jeho nadšeným výrazem a přitom si konečky prstů přejedu po rtech. Nevím proč, ale v noci se mi o něm zdálo a nebyl to zrovna nevinný sen. Zdálo se mi, jak si navzájem vyznáváme lásku a potom spolu strávíme noc plnou milování. Vzpomínám si, že mě nakonec lehce políbil na rty a já nevím proč, ale když jsem se vzbudil, pálil mě ten polibek na rtech. Je to celkem legrační. Ještě nedávno jsem z celého svého srdce miloval Ikkiho a teď se mi zdá o tom, jak se miluju s jeho bratrem. Taky mě dost zarazila ta konverzace u snídaně. Když jsem se zmínil o tom, že jsme spolu spali v jedné posteli, Ikki po mě hodil ledovým pohledem a Momo to svedl na sebe. Možná se mi to jenom zdá, ale mám pocit, že mi tu něco velmi důležitého uniká.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Úžasný

Rhea,27. 6. 2011 22:08

Takže jsem to nevydržela a pustila se do četby tvýho dalšího cyklu. Je to úžasný. Moc se těším na pokračování. Jsem strašně zvědavá, co přijde dál. :-)

Mno..

MYsticia-sama,19. 6. 2011 10:32

Že by mu opravdu něco závažného unikalo? Snad to bude v pohodě a doufám, že jim Siko nebude dělat problémy, i když zrovna u něj velmi pochybuju... Moc hezké těším se na pokračování

Nie...

Haku,17. 5. 2011 21:32

...nie Rei vôbec,ale vôbec nieje mimo obraz..

= ^.^ =

Soubi,29. 4. 2011 17:08

Rei na to kápnul, něco velmi důležitého mu uniká......chjo, kdy na to konečně přijde? Už se mu o Momovi dokonce i zdá a on stále nic? S tím musíš něco udělat! A to co nejdřív, ať se chudák Momo nemusí trápit a je šťastný.
Jinak to s tou knihou bylo docela dobrý, najít knihu o svém nepříteli a dozvědet se, jak moc krutý je....to fakt přidá na naději. Ještě, že ji Yoru spálil, i když byla asi dost cenná, podle toho stáří.
Tak nás moc nenapínej a přidej rychle pokráčko.

:-)

Lachim,29. 4. 2011 14:07

Nádhera. Zase se to nějak zamotává, jen doufám, že to neskončí nějakou katastrofou.

^-^

Yui-chan,29. 4. 2011 6:18

Tak koukám, že ani v této povídce nebyly hlavní postavy ušetřeny od horobného zatemňování mozku. Rei je vážně tak zabedněný, nebo se mi to jenom zdá? Jsem vážně velmi zvědavá, jak to vyřešíš se Sikem a taky jak dopadne ten turnaj smrti. doufám, ženechystáš žádnou katastrofu, to že to dělám já neznamená, že ty taky ;-). Jinak moc krásá kapitola a už se těším na další z tvých úžasných pokračování.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA