Jdi na obsah Jdi na menu
 


Eikyō

30. 11. 2011

 Dorazíme domů a já se vydám rovnou do pokoje. Vlítnu do koupelny a strhnu ze sebe oblečení. Nastavím záda k zrcadlu a zhnuseně se ušklíbnu. Rána se mi nějakým mě neznámým způsobem znovu otevřela a navíc se v ní vytvořil hnis. Okolí rány je zarudlé a strašně to pálí. Stihnu si to jen zběžně prohlédnout, když zaslechnu v pokoji Yoru. Rychle na sebe hodím župan a oblečení, které není naštěstí nijak zašpiněné, dám do koše na prádlo.

„Děje se něco? Vlítnul si sem jako tornádo,“ nakoukne do koupelny Yoru.

„Ne, vše je v pořádku, jen se strašně těším do vany,“ zalžu mu. Naštěstí jsem dobrý lhář a Yoru mi to uvěří. Nerad mu lžu, ale nechci, aby se o mě bál. Přikývne, že rozumí a nechá mě být. Napustím si vanu a pak se opatrně ponořím do horké vody. Jakmile se voda dotkne rány, mám co dělat abych nevykřikl bolestí.  Je to nesnesitelná bolest, ale nevydám ze sebe ani hlásku. Nechci Yoru přidělávat starosti. Rána se jistě časem zahojí a bude to v pohodě. Bříšky prstů si ránu opatrně prohmatávám a snažím se z ní dostat co nejvíc hnisu. Ve chvíli kdy si na to už nemůžu bolestí ani sáhnout toho nechám a umyju se v nově napuštěné vodě. Umytý vylezu z vany a v zrcadle si ránu zkontroluju. Skoro všechen hnis je pryč, ale okolí rány je celé zapálené. No myslím, že se nějakou dobu nevyspím. Opatrně se utřu, obléknu se do věcí na spaní a vydám se zpět do pokoje.

„Ty nepůjdeš na večeři?“ optá se mě zaraženě Yoru když mě uvidí.

„Ne, nemám hlad a navíc jsem utahaný jako kotě,“ přinutím se k mírnému úsměvu a zalezu si do postele.

„Tak dobrou noc,“ popřeje mi a nakonec mi věnuje krásný polibek. Ten mu opětuji a lehnu si na břicho. Na těch zádech bych bolestí nevydržel. Je to ani hodina a něco co šel Yoru na večeři a já tak usoudil, že se dole baví s ostatními, aby mě nerušil. Zatímco já jsem nedokázal díky bolesti vystřelující mi v zádech ani zamhouřit oči. Po nějaké době se mi podaří usnout slabým spánkem a taky zaregistruju, že si ke mně lehá Yoru. Naštěstí si mě nepřitáhne k sobě. Bojí se, aby mi nezpůsobil bolest, kdyby se dotkl mých zad. Upřímně bych další bolest už asi nesnesl. Tyto komplikace dokážu před ostatními skrývat měsíc. Doufal jsem, že se rána během dvou týdnů zhojí, ale opak byl pravdou. Bolesti neustupovali a maskování šlo čím dál hůř, ale pak se stalo to, čeho jsem se nejvíc bál. Z dalšího slabého spánku mě probudí vlhkost pod mými zády. S potížemi si sednu a podívám se na místo, kde jsem ležel. Úplně ztuhnu, když uvidím obrovskou skvrnu krve smíchanou s hnisem. Ucítím, jak mi z rány stále teče krev a rozhodnu se dojít do koupelny a pokusit se to tam zastavit. K mé neuvěřitelné smůle se mi podlomí kolena, nejspíš díky ztrátě krve a celou vahou padnu na zem. Pak už vidím jen tmu a nejsem schopen vnímat věci kolem sebe.

***********

Ze snu mě vzbudí hlasitá rána a já okamžitě vystřelím do sedu. Podívám se na místo kde má ležet Ikki ale místo něj spatřím obrovskou krvavou skvrnu a Ikkiho najdu nehybně ležet vedle postele.

„Pane bože. Ikki co ti je,“ vykřiknu a přiběhnu k němu. Rána na jeho zádech je zcela otevřená a ztékají z ní potůčky krve. Když zjistím, že je v bezvědomí, okamžitě doběhnu pro Leilu s Karou.

„Sakra, jak se to mohlo stát?“ zakleje Kara a hned začnou se zástavou krvácení. Naštěstí mají obě základy lékařství, takže se jim to povede zastavit a ránu mu pořádně stáhnou. Já a Rei, kterého sem přilákal ten rozruch, převlékneme postel, a když jsme hotoví, položíme tam opatrně Ikkiho.

„Má slabý pulz, protože ztratil moc krve, ale naštěstí dýchá. Ale připrav se na to, že to také nemusí zvládnout. Podle stavu ve kterém rána je, to tipuju, že musel několik týdnů trpět nesnesitelnými bolestmi. 24 hodin bude rizikových, když je zvládne, má velkou šanci se probrat,“ vyřkne svůj závěr Kara a moje srdce vynechá dva údery. Znamená to, že mi tu možná umře? Ne to není možné. Musí se uzdravit, ještě jsme toho hodně neudělali. Nemůže mě tu nechat samotného. Nesnesl bych život bez něj.

„Říkáš, že musel trpět bolestmi, ale vždyť na to vůbec nevpadal a nikdy si na nic nestěžoval,“ nechápu. Nikdy jsem u něj nezpozoroval, že by ho to bolelo.

„Celou dobu to před námi musel tajit. Nechápu sice proč, ale prostě nechtěl, abychom věděli, že trpí,“ odpoví mi Leila a tím mě úplně vykolejí. Celou dobu mi lhal. Muselo to začít na dušičky. Už tehdy mi bylo divné, jak rychle zapadl do koupelny, když jsme se vrátili ze hřbitova. A to jak si pak místo večeře šel lehnout. Sakra proč mě to nenapadlo? Celou tu dobu jsem ho nechal trpět, aniž bych si to uvědomil.

„Neboj, on to zvládne,“ objeme mě kolem ramen Rei a snaží se mě povzbudit. Má pravdu, je velmi silný. Něco takového ho nemůže porazit. V to věřím nebo alespoň chci věřit. Leila sklidí lékárničku a spolu s Karou opustí pokoj s tím, že musí připravit snídani.

„Rei. Proč nám neřekl, že ho to bolí?“ optám se s pohledem upřeným na tělo v posteli.

„Nejspíš nechtěl, aby sis o něj dělal starosti. Podle mého úsudku si myslel, že to překoná sám a že není potřeba o tom někomu říkat. Navíc, znáš ho. Se svými problémy se svěřuje až tehdy když jsou vyřešené,“ odpoví mi Rei zamyšleně.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptám se, když se zamračí, až se mu utvoří vrásky.

„Jak tohle řeknu Momo. Nedokážu si vůbec představit, co by s ním udělalo, kdyby to Ikki nezvládl,“ povzdechne si smutně.

„Nic by to se mnou neudělalo, protože on se nevzdá. Přežije to,“ ozve se náhle ode dveří a my leknutím nadskočíme. Momo přejde k posteli a naštvaně se podívá na Ikkiho. Pak něco nesrozumitelně zamumlá a opustí pokoj. Nechápavě se podívám na Reie, který se tváří stejně vyjeveně jako já. Docela by mě zajímalo, co řekl, ale obávám se, že nic hezkého. Bylo na něm vidět, jak má na Ikkiho vztek a já se mu ani nedivím. A není jediný, kdo má vztek. Až se probere, bude mít co vysvětlovat a ode mě taky něco uslyší. Občas mě napadá, že ho zase přivážu a každý večer budu provádět důkladnou prohlídku, jestli není někde zraněný. Budeme si muset zavést určitá pravidla, protože takhle to nejde.

*********

Už je to měsíc co mě Nagini poprvé znásilnil a pak přesunul do jeho pokoje, kde mě dál vězní. Během té doby mi to udělal už několikrát, ale nezlomil mě. Nikdy mu neřeknu, proč jsem to všechno dělal. Když jsem se poprvé zbudil v jeho posteli myslel jsem, že puknu vzteky.

***** (před měsícem)

Z bezesného spánku mě probudí hned několik věcí. Na to, že bych měl ležet na zemi, je ležení velmi pohodlné, ale zároveň to pohodlí kazí něco, co mi obepíná krk. Rozostřeně zamrkám do potemnělého pokoje a já si konečně uvědomím, že nejsem ve vězení a navíc ležím v něčí posteli. Rozhozeně se rozhlédnu po pokoji, a jakmile mi pohled padne na spícího Naginiho v křesle naproti posteli, vše co se v noci stalo, se mi opět vybaví. Ve mně se nahrne vlna vzteku a se záměrem ho jít hned zabít se vyhrabu z postele. Bohužel několik kroků před ním mě něco zadrží a já zjistím, že jsem na řetězu. Nechápavě pozoruji řetěz natažený od postele k mému krku a ani si nevšimnu, že se Nagini probral.

„Vidím, že ses se svým šperkem už seznámil,“ prohodí a já leknutím nadskočím.

„Okamžitě mi to sundej!“ zaječím na něj a propaluju ho nenávistným pohledem. Nagini si povzdechne, stoupne a pomalu ke mně přejde. Už si myslím, že mě poslechne a sundá mi to, ale to jsem se zmýlil. Hrubě mě chytne pod krkem, svalí na postel a celou svou vahou mě pod sebou přišpendlí.

„To si vážně myslíš, že tě budu poslouchat? Už předtím jsem ti řekl, že až vyklopíš svou odpověď tak tě nechám být. To jak dlouho tu budeš, záleží jen na tobě,“ zasyčí mi do tváře a hrubě políbí. Začnu sebou házet ve snaze se odtrhnout od jeho úst, ale on je mnohem silnější než já. Po nekonečné době se ode mě odtrhne a pak odejde z pokoje. Zadýchaně zůstanu ležet na posteli a přemýšlím nad tím, co měl znamenat ten jeho výraz v očích, který měl, když mě pustil. Byla tam hluboká beznaděj a také zášť. Ale ne ke mně. Spíš to vypadalo, jakoby nenáviděl sám sebe. To je ale blbost. Za co by se nenáviděl? Za to co mi provádí? Ne to si nemyslím, určitě si to užívá. Vždy po mě toužil a teď mě má. No mě to sice zrovna netěší, ale radši budu snášet jeho doteky, než abych mu odpověděl.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

kana,4. 12. 2011 13:49

ksakru, co tají? a-ť už to vyklopí nebo mě z něj klepne a z ikkiho taky.

.........

Kik,30. 11. 2011 19:45

Chudák Ikki bude mať dosť keď sa zobudí :P Keby som bola namieste Yoru ta mu vypraším zadok tak že by si nesadol :D

Bezradne vrtí hlavinkou...

Haku,30. 11. 2011 19:18

....Bože ako toto dopadne????

Pokráčko!!!

Soubi,30. 11. 2011 19:11

Co to má být? Ten Ikki to taky nemá v hlavě v pořádku! Jenom proto, že naprosto nesmyslně tají vážnost svého zranění, mu teď jde o život! Samozřejmě počítám s tím, že to přežije a uzdraví se (ani neuvažuj o opaku), a pak si to s Yoruem vyříkají... Ale Yoru má taky tak trochu mezery...jak si toho mohl nevšimnout? A takovou dobu? Víš, jak jsem ho dříve nesnášela, tak ať mi nedává záminku se k tomuto názoru vrátit!
A ten Siko je taky případ sám pro sebe. Pořád dělá, jak mu je Nagini strašně odporný a jak ho nenávidí a přitom se radši nechává věznit, než aby mu řekl pravdu. Taky by se měl zamyslet nad svými prioritami. Ale je mi líto, že nejvíce tím trpí sám Nagini. Doufám, že se tenhle začarovaný kruh brzy pohne vpřed, jinak by si měl Siko asi nahlásit trvalou změnu bydliště.
Takže jen piš, nemůžu se dočkat pokračování!!!

Věř mi že...

Yui-chan,30. 11. 2011 18:23

...jestli to Ikki přežije, tak ho zabiju. A jestli to nepřežije, tak ho zabiju znovu, hned potom Yoru a nakonec dodju za Shiroyou, ať mi vydá jejich těla, abych je mohla znovu zabít! Co si jako myslel, když se s něčím takovým tajil? Je on vůbec normální? A jak je možné, že si toho Yoru nevšiml, musely tam být alespoň náznaky. Vůbec neuvažuj nad tím, že by to Ikki nezvládl.
A Siko, ať konečně vyklopí pravdu a nemučí zbytečně Naginiho svou přítomností. Nebo ať přijde na to, že o má taky rád...přeci jenom, když bude radši trpětjeho doteky, než mluvit, nebude to s tou nenávistí tak strašné. A ne, že budeš Naginiho, chudáčka, trápit, on za to nemůže.
A taky dej konečně dohromady Reie a Momo, jasné? Tak máš do příště co dělat, moc se těším na pokračování, píšeš úžasně.

...

Mysticia-sama,30. 11. 2011 18:11

Ikki já tě zabiju jestli to přežiješ. Takhle všechny stresovat! Krásný dílek a moc se těším na pokráčko!