Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chīsana mondai

18. 5. 2010

Probudím se a spatřím uvolněnou tvář mého společníka. Je tak krásný, dokonalý obličej mu lemují dlouhé modré vlasy, které zároveň zakrývají nepatrnou jizvičku na pravém uchu. Vypadá jako kousnutí nebo něco takového. Dívám se do jeho uvolněného obličeje a musím si přiznat, že kdybych řekl, že ho nenávidím, tak bych lhal. Je to zvláštní, měl bych ho nenávidět, ale místo toho ho nejspíš miluju. Možná to bude tím, že má podobné rysy jako Rei nebo jeho péčí a laskavostí. Jemně ho pohladím po tváři a tím se mi naskytne pohled do temně modrých očí.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ řeknu a omluvně se na něj usměju. Yoru mi úsměv oplatí a lípne mi pusu.

„Jsem rád za takové probuzení,“ pochválí mě a já lehce zčervenám. Chci vylézt z postele, abych se mohl jít umýt, ale v tom mi zabrání silné hřejivé ruce, které mě přitisknou k svalnaté hrudi.

„Neopouštěj mě,“ zašeptá mi žalostně do vlasů.

„Chci se jen umýt, jsem špinavý,“ protestuju jemně, ale není mi to nic platné.

„Tak já tě umyju,“ řekne něžně a začne mě líbat na šíji. S návalem rozkoše se prohnu proti němu a z úst mi unikne slabý vášnivý sten. Po chvilce mi zasypává motýlími polibky celá záda, což se samozřejmě projevuje v mém klíně, který se dožaduje také trochy té něžnosti a doteků.

„Jsem rád, že se ti to líbí,“ zašeptá mi do ucha, které pak olízne a jemně skousne a pohladí mě po již ztvrdlém penisu a já vzrušeně zapředu. Ach jak já ty jeho doteky miluju. Jak je možné, že přesně ví, kde mám svá slabá místa, a ví, jak se jich dotýkat tak, aby mě přivedl k šílenství? Čím déle jsem s Yoru tím víc přestávám myslet na Reie, ale stále nedokážu přesně říct, zda ho miluju nebo se mi jen líbí jeho péče, které se mi od něj dostává.

„Život za tvé myšlenky,“ povzdechne si a až teď si uvědomím, že mě přestal líbat a sleduje můj zamyšlený pohled.

„Cože?“ nechápavě se na něj otočím s otazníky v očích.

„Na co myslíš?“ optá se mě a přimhouří oči.

„Myslím na to, jak si užijeme další náš skvělý sex a jak si pak spolu vlezeme do vany plné horké vody a budeme relaxovat, co ty na to?“ odpovím i když napůl lživě a políbím ho na rty.

„Hm, to se mi líbí,“ usměje se a povalí mě na postel. Přisaje se mi na krk a parádně si mě označkuje. Poté pokračuje k bradavkám, které pěkně pomazlí a přesune se k pupíku. Jemně ho obkrouží jazykem a pak se dostane k cíli, který na něj už netrpělivě čeká. Nejprve mi olízne špičku a pak si ho ponoří do pusy a začne mi ho tvrdě kouřit. Bože to je úžasné. Když už jsem na pokraji šílenství, zakončí to skousnutím kořenu a já se mu udělám do pusy. Mlsně si olízne rty a přisaje se mi na mé a já mám možnost ochutnat tak chuť mého spermatu. Hladově mu polibky oplácím a přitom ho hladím po těle a jemně mu zarývám nehty do zad. Přidušeně mi vzdychne do úst a nechá mě ho povalit na postel a zaujmout tak pozici určujícího průběh této akce. Téměř okamžitě se přisaju na pravou bradavku a začnu si s ní vášnivě hrát. Díky stenům a prohýbání se těla pode mnou jsem znovu neuvěřitelně vzrušený a můj penis se dožaduje dalšího uspokojení. Odtrhnu se od zdemolované bradavky a otočím se tak že strčím svůj zadeček Yoru přímo pod nos a já se zmocním jeho obřího penisu. Yoru pochopitelně nezůstane pozadu a jazykem se vypraví prozkoumat mojí dírku a tím jí připravit na zásun. Po chvíli už to Yoru nevydrží a přetočí si mě k sobě čelem. Já na něj okamžitě nasednu a oba společně vykřikneme pod vlnou rozkoše. Yoru mě nechá, abych si tempo určoval sám, a já toho patřičně využiju. Nekontrolovatelně zrychluju a čím dál větší vlny rozkoše mě přivádějí k šílenství. Nevím proč, ale najednou dostanu obrovský vztek a pod návalem vzteku přidám na tempu a z očí mi začnou téct proudy slz.

„Dost, uklidni se prosím,“ s těmito slovy si mě Yoru přitiskne k sobě a tím mi znemožní se hýbat. Až teď si uvědomím, že jsem celou dobu byl jako v transu.

„Všechno je v pořádku,“ zaslechnu utišující slova muže, kterého začínám milovat ale zároveň čím dál víc nenávidět. Velmi opatrně ze mě vyklouzne a já syknu bolestí. Skloním zrak do našich klínů a zděšeně vykulím oči. Jsme celí od krve a já si teprve teď uvědomím silnou bolest v konečníku. S otazníky v očích se podívám na Yoru ale ten se jen smutně usměje a na vteřinu zmizí v koupelně. Jakmile se ke mně vrátí, vezme mě jemně do náruče a odnese do koupelny, kde mě ponoří do horké vody, která mě trochu osvobodí od nesnesitelné bolesti.

„Promiň,“ hlesnu a tím se setkám s naštvaným pohledem.

„Ty se neomlouvej. Je to moje vina. Vím, že mě nenávidíš a dnes se to projevilo. Nenávidíš mě, ale víš, že tu budeš muset zůstat navždy a tak se přemáháš a snažíš se mi dokázat, že ses s tím vyrovnal, ale opak je pravdou nevyrovnal. Zničil jsem ti život jenom kvůli své potřebě tě mít,“ vydechne a zhroutí se do rohu koupelny. Přitiskne si kolena k obličeji a rozvzlyká se. Tupě na něj civím a pak znovu uvidím tu krev, kterou má po celém těle. V obavě, že to není jen má krev, se pokusím vstát, abych mohl jít k němu a zkontrolovat ho, ale jakmile se postavím tak se mi podlomí kolena. Čekám, až dopadnu do tvrdé vody plné vany, ale v tvrdém pádu mi zabrání Yoruovi paže, které mě zachytí a opatrně položí do vody.

„Nevstávej. Umyj se a já tě pak přenesu do postele, aby sis odpočinul,“ řekne smutně a chystá se odejít. Rychle se k němu natáhnu a chytnu ho za ruku. Yoru se na mě nechápavě otočí a zůstane stát.

„Pojďme se umýt společně,“ řeknu a lehce ale upřímně se na něj usměju.

„Opravdu to chceš?“ optá se nechápavě. Lehce přikývnu v souhlas a Yoru vyhoví mému přání. Sedne si naproti mě a nezaujatě se začne mýt. Vadí mi ta jeho náhlá odměřenost a tak se rozhodnu udělat první krok. Přisunu se k němu a zády se přitisknu na jeho hruď. Yoru úplně ztuhne a ani se nehne.

„Prosím, obejmi mě,“ žadoním zmučeně a odpovědí mi je už o něco uvolněnější obětí.

„Proč mě tak mučíš?“ povzdechne si.

„Víš, je pravda, že tě nenávidím, ale také si uvědomuju, že k tobě cítím i něco jiného. Nenávidím a miluju tě zároveň, proto se tak chovám. Někdy mě ovládne nenávist a jindy láska,“ řeknu tiše a uvelebím se v jeho náruči.

„Opravdu tohle ke mně cítíš?“ optá se užasle a zaboří mi obličej do vlasů. Otočím se k němu čelem a na znamení souhlasu se mu přitisknu na rty a dlouze ho políbím. Yoru chvíli váhá, ale pak se do polibku přidá a tím ho i prohloubí. Vyměníme si pár polibků a pak nás Yoru oba umyje od krve. Semnou v náručí vyleze z vany a pečlivě mě usuší. Přenese mě do postele, kde mě položí na břicho a ošetří mi mé zraněné místečko. Když se mé dírky dotkne tampónkem s dezinfekcí, syknu sílenou bolestí, ale nechám ho to dodělat a pak unaveně usnu.

Přikryju Ikkiho, obleču si pohodlné kalhoty a posadím se na parapet okna. Dívám se do dálky a přemýšlím nad tím, co se dneska stalo. Nejdřív bylo vše v pohodě, ale pak jakoby ho přepadl šílený záchvat vzteku a začal přidávat na tempu, až nakonec překročil hranici mezi rozkoší a bolesti. Hned jak jsem uviděl krev, tak jsem ho okamžitě zastavil, abych zabránil tomu, že si ještě víc ublíží. Byl jako smyslů zbavený. Když se mi pak v koupelně omluvil, myslel jsem, že vyletím z kůže, protože je všechno jenom moje chyba ne jeho. Nenávidí a miluje zároveň, není to, co bych chtěl, ale i za to jsem nesmírně rád, hlavní je že ke mně necítí jen tu krutou nenávist, že mám naději, že máme naději žít šťastně a milovat se až do konce života.

„Yoru?“ ozve se opatrně z postele. Otočím se tím směrem a střetnu se s kouzelným, ale smutným pohledem.

„Copak, bolí to moc?“ optám se ho opatrně a pohladím ho po tváři, na které se již rýsují jizvy.

„Už moc ne, ale ty si nic nevyčítej je to má chyba, nevěděl jsem, co dělám,“ obhajuje mě, ale to odmítám a také to dám pohledem najevo. Začne mě ovládat vztek sám na sebe, a proto se raději sbalím a odejdu z pokoje. Ještě než za sebou zavřu dveře, ucítím na svých zádech jeho smutný pohled. Vejdu na zahradu, a co největší silou praštím do stromu. Vzpomenu si, že tenhle strom měl Rei ze všech tady nejraději. Proměním se a vyskočím si na tu největší větev. Uvelebím se na ní a zaposlouchám se do zvuků přírody kolem mě. Občas se podívám do okna mého pokoje, a když se do něj znovu podívám, spatřím tam Ikkiho, jak mě se smutným výrazem ve tváři pozoruje. Packou mu naznačím, že může jít za mnou a Ikkimu se na tváři usadí krásný úsměv. Během pár vteřin je na zahradě a ve své gepardí podobě vyskakuje ke mně na větev. Větev je přímo obrovská, takže se na ní v pohodě vejdeme oba.

„Zlobíš se?“ optá se sklesle a tím prolomí hrobové ticho.

„Ano, zlobím,“ řeknu tvrdě a Ikki si schová packami obličej. Já mu obratně packy z obličeje sundám a donutím ho se na mě podívat.

„Zlobím se, ale sám na sebe,“ upřesním svou předešlou odpověď. Ikki se na mě nechápavě podívá a pak mi znenadání olízne tvář. Olíznutí mu se smíchem oplatím a pak už v lidské podobě ho políbím. Obtočí mi ruce kolem krku a polibek vášnivě prohloubí. Když jazykem sjede na krk, trochu znervózním, při představě, že by se to mohlo znovu podělat a on si ublížil. Ikki mou nervozitu zpozoruje a znovu se vrátí k mým rtům ve snaze mě uvolnit. Bohužel čím víc se mě snaží uvolnit, tím víc jsem nervózní. Ikki se ode mě odtrhne a zkoumavě se na mě podívá. Povzdechnu si a opřu se o část stromu za mnou. Ikki mou situaci pochopí, nechá škádlení a jen se mi schoulí do klína. Zavře oči a nechá se ode mě výskat ve vlasech.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

Davida666,21. 5. 2010 13:48

Nádherná kapitola, jenom jsem ještě nečetla ty předtím, tak to jdu napravit ať vím o co se jedná :-)

Pokráčko!!

Soubi,19. 5. 2010 17:31

Co na to říct? Rychle přidej pokráčko!!! :D

=0)

Teressa,19. 5. 2010 10:28

krasa!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiiim=)

...

Aylen,18. 5. 2010 23:35

Krása :) Těšim se na pokráčko

Krása

Yui-chan,18. 5. 2010 19:25

Chudák Ikki, takové týrání. Jinak díleček je opravdu krásný, prostě boží, začíná mě to pomalu chytat XD. Už se těším na další, tak honem, honem pokráčko!! :)

---

Hikari Yukiro,18. 5. 2010 18:42

Ikki to nemá jednoduché a já se v tom koho miluje,začínám trošku ztrácet...Ale kapitola byla úžasná...těším se na další díl,protože všechno co napíšeš nemá chybu XD

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA