Kowai Yume

Ve své gepardí podobě si hovím na mém oblíbeném stromě, který se bohužel zamlouvá i Yoru a Ikkimu. Užívám si klid, který narušuje jen šum trávy a listí a zpěv ptáků poletujících kolem. Bude asi kolem osmé hodiny večer, takže už je tma, protože slunce zapadá v půl sedmé, ale to okolní krajině dodává ještě krásnější atmosféru.

„Rei? Rei kde jsi?“ naruší ticho Momo. Podívám se dolů a zjistím, že nemá páru, že jsem přímo nad ním. Chvíli ho nechám, ať se snaží mě najít, ale nakonec uznám, že ho nenapadne mě hledat na stromě.

„Nad tebou,“ křiknu a Momo se polekaně podívá mým směrem. Chvíli si přeměřuje strom, pak se promění a ve vteřině je u mě.

„Dobré místo. Býváš tu často?“ optá se, když se uvelebí vedle mě.

„Jo, vždy když si chci odpočinout, zajdu sem a poslouchám zpěv ptáků a šum přírody,“ usměju se a proměním se na člověka. Prohlížím si Momo v jeho jaguáří podobě a nakonec neodolám a pohladím ho po jeho hebké srsti. Momo sebou trochu trhne, ale nevypadá to, že by se mu to nelíbilo. Užívám si hebkost srsti, která mi proklouzává mezi prsty, a obdivuju barvu srsti, která je stejná jako jeho vlasy, jen fialové odlesky jsou viditelnější než v jeho lidské podobě. Ikki má srst i vlasy úplně černé, nemá v nich odlesky fialové jako on.

„Momo, proč jsi mě vlastně hledal?“ optám se po chvíli ticha.

„No jo vlastně, mám celkem veliký problém,“ vyhrkne tím, jak si na to vzpomene. Trochu zmateně se na něj podívám a to přiměje Momo pokračovat.

„Nemám pro naše snoubence žádný svatební dar a vůbec mě nenapadá, co bych jim měl koupit,“ řekne sklesle.

„Tak víš co? Já pro ně také nic nemám. Svatba je zítra až při západu slunce, takže se před svatbou vydáme do města a seženeme jim nějaký dar za nás za oba,“ navrhnu mu asi tu nejlepší možnost pro vyřešení našeho společného problému.

„Opravdu?“ rozzáří se Momo.

„Ano. Navíc já znám Yoru a ty Ikkiho takže budeme schopni vybrat něco, co by se líbilo oběma,“ přikývnu mu s úsměvem a Momo se mi v lidské podobě vrhne kolem krku. Tím gestem mě přivede do rozpaků a nevím jak se zachovat a tak ho nakonec také obejmu.

                                          ********************

Užívám si tu těsnou blízkost Reiova těla a přeju si, aby tahle chvíle nikdy neskončila.

„Hej vy dva. Okamžitě dovnitř. Uvědomujete si vůbec jaká je zima?“ okřikne nás bratrův hlas. Rei se okamžitě ode mě odtáhne, což mě naštve a rychle seskočím ze stromu a vběhnu do domu. Ještě zaregistruju, jak se Rei na bratra omluvně usměje a společně zajdou dovnitř. Rychlostí blesku vyběhnu schody do patra a zavřu se u sebe v pokoji. Sakra proč nevidí, jak mě zraňuje, když se na bratra usmívá a jedná s ním jako s porcelánovou panenkou? Mě vidí jen jako mladšího brášku své jediné lásky a kluka, kterého zachránil před smrtí. Teď bych si přál, abych v tom lese umřel a Reie nikdy nepotkal a neměl tak možnost se do něj zamilovat. Vypadá to, že u mě platí přísloví „vždy chceme to, co nemůžeme mít“. Ale jak se mám sakra té lásky k němu zbavit? Jak se mám zbavit pocitu blaha a bezpečí, když je semnou a mučení a smutku, když se usmívá na bratra? Z mého přemýšlení mě vytrhne zaklepání na dveře a po výzvě do pokoje vejde bratr.

„Stalo se něco? Proč si utekl?“ optá se mě se starostlivým pohledem.

„To bys nepochopil,“ zašeptám a otočím se k němu zády.

„Jak to můžeš vědět, když jsi to ještě nezkusil? Jde o Reie?“ zaskočí mě otázkou a já se na něj nechápavě otočím.

„Jak víš, že jde o něj?“ vyhrknu překvapeně.

„Vidím, jak se na něj díváš. A hlavně vidím ten smutek v tvých očích, když svou pozornost věnuje mě,“ řekne, posadí se na postel a rukou poklepe na místo vedle sebe. Sednu si k němu a chvíli přemýšlím co říct.

„Ty ho miluješ, že jo?“ řekne po chvíli ticha bratr a tím mi zazdí veškeré přemýšlení.

„Já, já nevím asi jo,“ vyhrknu a po tvářích mi začnou téct slzy. Bratr mě ochranitelsky obejme a nechá mě, abych se mu vybrečel do ramene.

„Onii-sama jak se mám té lásky k němu zbavit?“ optám se ho ubrečeně. Zaskočeně se na mě podívá a pak si povzdechne.

„Momo, lásky se nedá zbavit, musíš jen doufat, že ten druhý na to, že ho miluješ, přijde a bude tvou opětovat,“ odpoví mi a já se ještě víc rozbrečím. Bratr mě začne kolébat a po chvíli mě ukolébá k spánku.

                                       **********************

„Rei nevíš kde je Ikki?“ optám se ho, když se s ním střetnu na chodbě.

„Nevím, ale myslím, že šel za Momo, ten odsud vystřelil jako neřízená střela,“ zamyslí se.

„Jsou si hodně podobní, co?“ řeknu jen tak. Mají tolik společných rysů. Obličej mají prakticky stejný, jen Momo ho má mladší.

„Jo, je to až neuvěřitelný. Kolik let jsou od sebe?“ optá se mě Rei a to mě trochu zarazí.

„3 roky. Ty o něm vážně nic nevíš,“ zkonstatuju a Rei posmutní.

„Ne, nevím a věř, že si to dost vyčítám,“ řekne a odejde. Já se vydám do patra a zkusím to u Momo. Zaklepu, a když vejdu, spatřím Ikkiho, jak ukládá Momo do postele. Když se podívám na Momo, všimnu si zaschlých stop od pláče a lehce napuchlých víček.

„Co se mu stalo?“ optám se tiše, abych ho nevzbudil.

„Zamiloval se,“ odpoví mi stejně tiše, ale ve tváři nemá šťastný výraz, spíš smutný.

„Snad ne…“ vydechnu a Ikki přikývne.

„Jo zamiloval se do Reie,“ řekne a pak společně opustíme pokoj. Na chodbě se střetneme s Reiem a tak se snažíme působit přirozeně, jakoby se nic nedělo.

„Všechno v pohodě?“ optá se a Ikki lehce ztuhne.

„V naprostém. Momo už usnul, asi toho na něj bylo moc,“ odpoví mu nakonec. Rei hodí na dveře pokoje starostlivý pohled a pak přikývne v souhlas.

„Musím na něj dohlídnout, nesmí se moc namáhat. Byl takhle aktivní už od malička?“ zaskočí nás nakonec.

„On je hyperaktivní a až se úplně uzdraví, bude to ještě horší,“ touhle odpovědí ho moc nepotěší a to Ikkimu lehce zvedne náladu. Rád provokuje, to už jsem stačil okusit. Rei si nešťastně povzdechne a pak se vydá do svého pokoje s tím, že už toho má taky plný kecky.

„Tak pojď, ať jsem na zítřek pořádně odpočinutí,“ řeknu a táhnu Ikki do našeho pokoje. Shodíme ze sebe oblečení a pak se zachumláme do peřiny.

„Zítra konečně pominou všechny noční můry a my budeme svoji,“ řekne tiše a prstem mi na hrudi vytváří všelijaké tvary.

„Ano, zítra,“ řeknu už polohlasně, protože mě přepadne únava a do minuty jsem tuhý.

                                       *******************

Ráno mě probudí sluneční paprsky svítící mi přímo do obličeje, protože jsem si večer zapomněl zatáhnout závěsy. Asi po deseti minutách se konečně přinutím vstát a zapadnu do koupelny. Zvláštní, když už vím jak to s Ikkim bylo, můžu klidně spát. Už je to pár týdnů, co jsem se tak dobře nevyspal. Napustím si vanu, protože i když jsem se vyspal, mám tělo úplně ztuhlé. No jo, už jsem si zase zvykl na postel na letohrádku. Mezitím, co se mi napouští vana, vyčistím si zuby a vypláchnu ústa ústní vodou. Svléknu si kalhoty, co mám na spaní a naložím se do vody. Mám ještě hodinu do snídaně, takže jen tak relaxuju a až po čase si umyju vlasy a pak tělo. Když jsem hotov, vypustím vanu a usuším se. Ručník si omotám kolem pasu a druhým si vysuším vlasy. Vrátím se do pokoje, obléknu se a ručníky pověsím v koupelně, aby uschly. Když je konečně čas snídaně, vydám se do jídelny, kde už čeká Yoru.

„Kde jsou ostatní?“ optám se nechápavě. Myslel jsem, že tu budu poslední.

„Ikki šel Momo vzbudit. Zapomněli jsme mu říct v kolik je snídaně,“ osvětlí mi jejich nepřítomnost. Kývnu, že rozumím a posadím se na své místo.

„Proč máte snídani tak brzo?“ uslyšíme protesty, když Ikki a Momo vejdou do jídelny.

„Neboj, zvykneš si,“ řeknu místo pozdravu pobaveně. Momo lehce zčervená a pak se posadí vedle mě.

„Jak ti je?“ optám se ho při čekání na snídani.

„Už je mi dobře, i modřiny se ztrácejí,“ odpoví mi, ale do očí se mi nepodívá. To mě dost překvapí, ale neptám se.

„Doufám, že se naše plány nemění,“ položím mu další otázku, ve chvíli kdy nám Kara s Leilou přinesou jídlo.

„Ne nemění,“ vyhrkne rychle a konečně se mi podívá do očí. Upřímně se usměju a hned na to se pustím do jídla.

„Copak máte vy dva v plánu?“ ozve se Ikki.

„To je naše tajemství,“ řeknu a Momo se lehce zakucká zeleninou. Opatrně ho bouchnu do zad a Momo se uleví. Pak už jíme v tichosti a po snídani se s Momo vydáme do města.