Kowai Yume

Ráno mě vzbudí bouchání na dveře. Vstanu a jdu otevřít. Ve dveřích stojí Leila a z očí jí tečou slzy. Vyjdu na chodbu a zavřu za sebou dveře.

„Leilo co se stalo? Proč brečíš?“ optám se uplakané ženy.

„Rei zmizel,“ dostane ze sebe skrz sevřené hrdlo.

„Cože?“ vyhrknu, ale to už mi Leila podává dopis určený pro mě. Rychle ho rozbalím a začnu číst. Yoru, promiň, že je to tak náhlé, ale nemůžu tu dál být. Před časem jsem se zamiloval do jistého kluka, proto jsem se vždy tak záhadně vypařil z domu, ale teď je vše jinak. Dozvěděl jsem se od něj, že má jiného a že se, se mnou rozchází, pak jsem udělal děsnou hloupost, které budu do smrti litovat, a proto musím odejít a zapomenout na něj. Slibuju, že se jednou vrátím. Rei. Budu tě čekat bratránku. Pomyslím si, když dočtu dopis a začnu uklidňovat Leilu. Vrátím se do pokoje a střetnu se s Ikkiho rozespalým pohledem.

„Dobré ráno, jak ses vyspal?“ optám se ho s úsměvem.

„Dobré, šlo to, jen mě celou noc pálila tvář,“ řekne a smutně se na mě usměje.

„Brzy to přejde, ale zůstane ti jizva,“ řeknu sklesle.

„Na památku. To bylo přesné,“ povzdechne si a zkoumavě se na mě podívá.

„Co je? Je na mě něco zajímavého?“ optám se.

„Nic, jen jsi smutný. Proč? Vždyť jsem se ti vrátil,“ řekne a dál mě propaluje tím zkoumavým pohledem.

„Právě jsem se dozvěděl, že můj bratránek v noci utekl a nevím na jak dlouho,“ osvětlím a povzdechnu si.

„To mě mrzí, máš ho asi hodně rád, co?“ řekne a také posmutní. Kývnu a sednu si k němu na postel. Pohladím ho po poškrábané tváři a pohledem mu dávám najevo, že nemusí být smutný. Ikki se ke mně trochu nejistě přitulí a já si ho s radostí přitáhnu víc k sobě. Po chvíli vstanu a pobídnu Ikkiho aby šel za mnou. Ten se nejistě zvedne z postele a následuje mě ven z pokoje. Dorazíme do kuchyně a pozdravím se s Leilou.

„Tak jsi mi ho konečně přišel ukázat, jo?“ řekne s úsměvem a podívá se na Ikkiho. Ten se schovává za mě a Leilu pozorně sleduje.

„Ikki neboj. To je naše kuchařka Leila a prakticky moje mamka,“ usměju se a vystrčím ho před sebe.

„Moc mě těší Ikki,“ řekne se širokým úsměvem Leila a podává mu ruku.

„T. Taky mě těší,“ zakoktá a podá Leile rozklepaně ruku. Leila si s ním potřese rukou a kývnutím hlavy nás pobídne, abychom si sedli ke stolu, že se bude podávat snídaně. Posadíme se a Ikki se nervózně rozhlíží po jídelně. Nikdy bych si ani nepomyslel, že tenhle kluk někdy zabíjel. Ale jsou důkazy, že ano, tak nepochybuju. Leila nám donese snídani a já Ikkiho kývnutím popoženu k tomu, aby se do toho pustil. S jídlem v puse se zamyslím kde asi Rei je a co dělá.

„Pořád myslíš na svého bratrance?“ vytrhne mě ze zamyšlení Ikkiho hlas. Nechápavě se na něj podívám a všimnu si, že už má snědeno.

„Ano, zajímalo by mě, kde teď je,“ odpovím a znovu se pustím do jídla. Rychle to do sebe naházím a vedu Ikkiho zpátky do pokoje.

„Dal bych si koupel, co říkáš?“ optám se s jiskřičkami v očích.

„To jako společně?“ pochopí můj úmysl a zčervená.

„Jestli se mě bojíš, můžeme se vykoupat každý zvlášť,“ nabídnu mu, ale on zavrtí hlavou, že je to v pohodě. Usměju se a vydám se do koupelny, kde začnu napouštět obrovskou vanu. Ikki se začne svlékat a rudnout. Napodobím ho, teda až na růměnec a začnu se svlékat. Když jsme oba nazí, hladově si Ikkiho prohlédnu, vezmu do náruče a vlezu do vany. Sednu si a Ikkiho posadím zády k sobě. Nejistě se mi opře o hrudník, hlavu si položí na mé rameno a zavře oči. Obejmu ho a jemně ho hladím po hrudi. Když přejedu přes bradavky, zavzdychá mi do ucha a zavrtí se. Bohužel tak, že se mi zadečkem otře o penis, který se hned vztyčí. Když si toho Ikki všimne, tak ztuhne a zrudne jako rozkvetlá růže. Vzápětí se, ale ušklíbne a zavrtí se ještě jednou.

„Jestli nepřestaneš, tak se neznám a bude mi jedno, jestli ty nechceš,“ řeknu vzrušením zastřeným hlasem. Ikki se znovu zavrtí a já splním výhružku. Otočím si ho čelem k sobě a hladově se přisaju na jeho rty. Rukama si začnu hrát s jeho bradavkami a Ikki mi začne vzdychat do úst. Ikki se mi odtrhne od úst a přitáhne se k mému uchu.

„Prosím, zaplň tu bolestivou díru v mém srdci,“ řekne tiše a já na svém krku ucítím jeho slzy.

„Miluju tě,“ řeknu jako odpověď a znovu ho políbím. Ikki se začne pohybovat, tak, že se naše penisy třou o sebe a přisaje se mi na krk. Když už nám mazlení nestačí, tak se Ikki nadzvedne, namíří si můj penis ke své dírce a nasedne. Oba vykřikneme pod vlnou vzrušení a skoro okamžitě se začneme proti sobě pohybovat. Po několika prudkých přírazech oba vyvrcholíme a Ikki se mi svalí na hrudník a zrychleně oddychuje. Mlčky nás umyji a s Ikkim v náručí vylezu z vany. Osuším nás a vlezu do postele. Ikki se ke mně už v polospánku přitulí a usne. Přikryji nás a v hlavě si přehrávám události posledních hodin. Usměju se, když si vybavím veškeré detaily našeho dnešního a z části prvního milování a vzápětí usnu.

                                             *******************

Čekám na svou lásku na našem místě a nemůžu se dočkat, až se ho budu moci znovu dotýkat, líbat a milovat. Ale dnes to bude jiné, rozhodl jsem se totiž, že mu nabídnu, aby se mnou bydlel. Je tu sice ještě Yoru, ale ten má hlavu plnou toho jeho pokladu, takže by mu to nemělo vadit a Ikki si snad na něj taky zvykne. Znovu se podívám směrem, odkud vždy přihází, ale tam nikdo.

„Rei,“ uslyším za sebou milovaný hlas a otočím se. Je nějaký smutný, to se mi nelíbí.

„Ikki, miláčku, co je ti?“ optám se ho se strachem v hlase.

„Přišel jsem se s tebou rozloučit, Rei. Navždy,“ řekne tiše, ale i přesto mě ta slova zraní jako kulka z brokovnice, která zasáhla mé srdce.

„Proč?“ vydechnu nešťastně.

„Už patřím někomu jinému,“ odpoví a v tu chvíli se neovládnu a vrazím mu facku a svými gepardími drápy mu do tváře vyryju čtyři hluboké rýhy.

„Já myslel, že mě miluješ stejně jako já tebe, ale to jsem se šeredně mýlil. Nejsi nic jiného než laciná děvka. Doufám, že shniješ v pekle, Ikki,“ zařvu na něj a se slzami v očích se rozeběhnu pryč. Celý udýchaný doběhnu domů, kde rychle načmářu dopis pro Yoru, v pokoji si sbalím pár věcí a odejdu. Tady už nebudu ani minutu a doufám, že na našem letohrádku na něj zapomenu. Po osmihodinové cestě konečně dorazím na letohrádek, kde už mě čeká Leilina mladší sestra Kara. Trochu mě překvapí, že ví, že přijdu, ale neřeším to. Přivítám se s ní a ona mě hned zavede do kuchyně se slovy, že jsem úplně vychrtlý. Nacpe do mě asi tři porce masa a pak mě propustí do pokoje. Svalím se na postel a začnou mi z očí téct slzy. Proč mi to udělal? Kdo je ten který mi ukradl jeho srdce? Na tyto otázky nikdy nebudu znát odpověď. Ale nejvíc mě mrzí, že jsem ho uhodil a zničil tak jeho krásnou tvář. Zavrtím hlavou a jdu si dát studenou sprchu. Po té zalehnu pod peřinu a usnu. Ráno se nasnídám a vydám se zkoumat zdejší lesy. Tady jsme se nikdy moc nezdržovali, takže nevím co tu vlastně je. Procházím lesem, když se dostanu ke krásnému jezeru uprostřed lesa. Podívám se do vody, kde uvidím svůj odraz a také dno. Je tak čisté, že to snad ani není možné. Jsem jím tak ohromen, že si ani nevšimnu pohybu v něm. Najednou se zatáhne a vítr zesílí. Těsně přede mnou se vynoří jakési stvoření a zasyčí na mě.

„Jdi pryč, dravá šelmo, zde nemáš co dělat,“ zasyčí sametovým, ale rozzlobeným hlasem. Chvíli na to stvoření zírám a pak se k němu přiblížím.

„Co jsi zač?“ optám se a stvoření sebou trhne.

„Jsem siréna, a co jsi ty? Normální šelmy neumí mluvit,“ odpoví mi a podezřívavě si mě prohlíží.

„Jsem napůl gepard a napůl člověk,“ odpovím mu v obavě, že ho teď vyplaším.

„A co tu chce člověk?“ optá se mě.

„Bydlím na zdejším letohrádku a tak jsem se vydal prozkoumat okolí a dostal jsem se sem,“ osvětlím svou přítomnost. Chvíli si mě prohlíží a pak se vyšvihne na břeh a tím mi ukáže nádhernou šupinatou ploutev.

„Proměň se a posaď se vedle mě,“ řekne nařizovacím tónem v hlase a tak ho radši poslechnu. Sednu si a siréna si začne prohlížet mou lidskou podobu.

„Jak se jmenuješ?“ optá se.

„Rei a ty?“ položím mu stejnou otázku a usměju se.