Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aidia

17. 10. 2011

Z posledních sil se dobelhám domů, a jakmile se dostanu do pokoje, svalím se na postel. Ta rána na zádech sice přestala krvácet, ale i tak to šíleně bolí a hlavně mě to vyčerpává. Yoru přivede Karu a konejšivě mě vezme za ruku. Kara mě zbaví krví nasáklých obvazů, kterými mi Atari ránu obvázal na bojišti. Pečlivě si ránu prohlédne a začne s dezinfikováním. Vykřiknu bolestí a zaryju nehty do Yoruovi ruky, která mě držela. Když je Kara hotova s dezinfekcí, vytáhne sterilizovanou jehlu a niť a začne mi to zašívat. S každým stehem vykřiknu bolestí a modlím se za konec. Hned jak skončí s prací, ránu mi obváže novými obvazy a sklidí své náčiní. Slabě jí poděkuji a vzápětí usnu vyčerpáním.

**********

Chvíli sleduji jak Ikki klidně oddechuje a pak se vydám k ostatním, abych se ujistil, že jsou všichni v pořádku.

„Jak mu je?“ vyptává se Momo, jen co vejdu do dveří.

„Kara mu to vyčistila a zašila. Teď spí. Ta cesta zpět ho hodně vysílila,“ uklidním ho a podívám se po ostatních, kteří už mají svá zranění ošetřená. S úlevou, že všichni přežili, si oddechnu a pohodlně se usadím do křesla. Tohle byl vážně děsnej výlet, ale jsem rád, že jsem šel. Doma bych se asi ukousal strachy, jestli se mému miláčkovi něco nestalo. Navíc jsem potkal Naginiho a za to jsem rád.

„Co myslíš, že mu Nagini udělá?“ optá se mě náhle Rei, se zamyšleným výrazem.

„Nevím, ale jistě to nebude nic příjemného. Nagini trestá spravedlivě nehledě na to kdo je trestán,“ odpovím a vybavím si Naginiho obličej, když jsem mu řekl, co Siko provádí. Upřímně mu nezávidím.

„A v čem je Siko tak výjimečný?“ optá se Momo.

„Nagini ho miluje,“ ozve se za mnou slabě. Rychle vyskočím na nohy a pomůžu Ikkimu do křesla.

„Miláčku proč nespíš?“ vydechnu. Je moc slabý na to, aby se sám potuloval po domě. Samozřejmě mi neuniklo, že se držel u zdi a to znamená, že si chůzí není jistý.

„Vzbudila mě žízeň, a když jsem se dostal sem, zaslechl jsem váš rozhovor,“ osvětlí svou přítomnost. Když se pohodlně usadí, skočím mu pro něco k pití. Přinesu mu sklenici vody a hrnek s černým čajem a citronem. Ikki mi slabě poděkuje a upije ze svého čaje.

„Jak může milovat někoho jako je on?“ vrátí se Momo k předešlému tématu. Je vážně neodbytný.

„On takový dříve nebýval. Já to vím, sám jsem s ním chodil a miloval ho,“ odpovím mu upřímně a Momo na mě nechápavě otevře pusu. No jo, představit si, že se někdy choval jinak je těžké ale je to tak.

„Zavři si ji, jinak ti tam vlítne moucha,“ zavře mu pusu Rei a Momo okamžitě zčervená.

**********

Zavřu Momo pusu a ten vzápětí zčervená. Je vážně roztomilý, když se stydí. Bože na co to myslím? Poslední dobou o Momo nějak divně smýšlím. Navíc se mi vkrádá do snů a ty nejsou zrovna nevinné. Kdyby se tohle dozvěděl Ikki asi by mě rozsekal na kousíčky. Stačil mi ten jeho výraz, když se dozvěděl, že jsme spolu strávili jednu noc ve stejné posteli. A co by na to řekl sám Momo? Určitě by si myslel, že jsem úchylnej pedofil a držel by se ode mě, co nejdál by to šlo a to nechci. Chci ho mít nablízku a chránit ho. Když si vzpomenu na naši společnou noc v den svatby, neovládnu svůj výraz a zasněně se usměju. Vybavím si, jak se ke mně celou noc tiskl a já ho držel v ochranitelském objetí. Byl to nepopsatelný pocit blaha.

„Nad čím přemýšlíš, že ani nedokážeš ovládnout svůj výraz?“ optá se mě se zájmem Ikki s pozvednutým levým obočím. Ta otázka mě vytrhne ze zasnění a já se rychle podívám na Momo, který se tváří stejně zkoumavě jako Ikki.

„To nic jen jsem se zasnil. Omluvte mě, mám ještě nějakou práci,“ rychle se omluvím a odejdu z místnosti. Vyjdu ven do zahrady a opře se do mě studený podzimní vítr. Na to jaké bylo přes den teplo, je večer docela zima. Podzim je moje nejoblíbenější roční období. Lidi říkají, že se to období ke mně hodí díky kaštanovým vlasům a čokoládovým očím. Vyskočím na svůj strom a i přes to, že se už trochu klepu zimou si na něm sednu a zády se opřu o kmen. Zaposlouchám se do okolních zvuků a za nějakou dobu usnu. Opět se mi zdá, jak spolu s Momo ležíme v posteli a vzájemně se obdarováváme jemnými polibky a doteky. Ve své moci mám jeho krásné, hebké a nevinné tělo, které zahrnuji láskou a něžností.

„Rei, vzbuď se. Nastydneš, když tu budeš spát,“ zaslechnu z dálky něčí hlas, který mi připomíná Momo. Náhle se oklepu zimou a ocitnu se zpět na větvi stromu a přede mnou klečí Momo.

„Co se děje? Já usnul?“ rozhlédnu se kolem sebe a zjistím, že už je úplná tma a malé lampičky podél zahradní cestičky už svítí.

„Jo, byl jsi pryč tři hodiny, a když ses nevracel, začal jsem mít strach. Prohledal jsem celý dům. Když jsem tě nikde nenašel, napadlo mě, že budeš tady,“ informuje mě o dění v posledních hodinách a já se udivím nad dobou, kterou jsem tu strávil. Mě to připadalo jako chvilka, ale ony to byly tři hodiny. Trochu nechápavě se podívám na Momo a nějak mi nedochází, proč nejde do domu vzhledem k tomu, jak se klepe.

„Budeš tu na mě koukat dlouho nebo už konečně zvedneš zadek a půjdeš dovnitř? Já nevím jak tobě ale mě je docela zima,“ zavrčí mi do obličeje a shodí mě ze stromu. Rychle se zorientuju a dopadnu na nohy.

„To bylo zákeřné,“ podívám se na něj. Momo se jen uchechtne, seskočí ke mně a společně se vydáme do domu. Teprve vevnitř poznám, jak moc jsem promrzlý, protože mě okamžitě začne nepříjemně pálit celé tělo. Momo si všimne, jak se ošívám a navíc jak jsem červený, kvůli tomu teplotnímu rozdílu. Čapne mě za ruku a odtáhne do koupelny v mém pokoji.

„Okamžitě se svlékni!“ rozkáže mi a začne napouštět vanu. V první chvíli mě to zarazí, ale pak mi dojde jeho úmysl a bez protestů vyplním jeho příkaz. Když jsem hotov, Momo se na mě otočí, ztuhne a zčervená jako rozkvetlá růže. Pak se ale vzpamatuje, pohled přesune jinam a mě přikáže se naložit do vany.

„Proč je napuštěná jen do půlky?“ nedá mi to, abych se nezeptal, ještě než tam vlezu.

„Teď má ta voda 36°C aby se ti rozproudila krev, a pak ti připustím teplejší, aby ses ohřál. Kdybych tě naložil do horké vody, bylo by to nepříjemné a navíc by ses mohl opařit,“ vysvětlí mi teorii oteplování těla a já musím uznat, že je opravdu chytrý. Mě by tohle nenapadlo. Vlezu si do vody, Momo popadne sprchu a slabým proudem vody stejné teploty mi začne sprchovat ramena a záda. Po chvíli přidá pár stupňů a mě konečně začne být teplo.

„Tak, teď se celým tělem ponoř do vody a zůstaň tak několik minut, pak už můžeš vylézt,“ řekne, když vypne sprchu a odejde z koupelny a podle zavírání dveří i z pokoje. Poslechnu jeho rad a celý se ponožím do vody. Zajímalo by mě proč tak zrudl, když mě viděl nahého. Je možné, aby ještě nikdy neviděl nahého jiného muže? Bože ten je sladký! Prudce se posadím a plácnu se do tváří. Sakra chlape, vzpamatuj se, je to ještě kluk. Asi se ze mě vážně stává pedofil. Radši tyto myšlenky hodím za hlavu a konečně vylezu z vany. Osuším se a v pokoji si vezmu teplejší oblečení, protože nechci, aby mi byla hned zima.

„Rei jsi už hotový? Večeře je na stole,“ přijde pro mě Momo. Ten se už taky pořádně vybavil. Jeho útlé tělo pokrývá teplý, bílí svetr a postřehnu, že má i teplé ponožky.

„Vypadáš jako malé lední medvídě,“ usměju se a rozcuchám mu vlasy.

„A co mám asi dělat, když je tu taková zima?“ ohradí se a vydá se do jídelny. Poslušně jdu za ním, a když dorazíme do jídelny, napadne mě, jestli tohle není sraz medvědů. Všichni máme na sobě teplé svetry v různých barvách. Je to celkem legrační.

„Kde je Ikki?“ optám se se zájmem, když zjistím, že je jeho místo prázdné.

„Asi před hodinou a půl usnul a já ho nechtěl budit,“ odpoví mi Yoru a pak se pustíme do večeře. Ta proběhne v rušné konverzaci na téma dnešních bojů.

„Co se vlastně stane té Misaki, za to jak přerušila boj?“ optá se Momo.

„No to nevíme jistě, ale když jsme mluvili s Naginim tak říkal, že dostane jen nějaký malý trest,“ odpoví mu Tsubaki.

„A proč? Já myslel, že je to vážné porušení zákonu?“ vyptává se dál.

 

„Reizo byl uplacen Sikem a Misaki jen chtěla zachránit svého manžela a navíc mu Ikki dal nakonec milost, takže to nebylo tak závažné,“ dokončí své popisování Tsubaki. Myslím, že je to správné rozhodnutí. Po večeři se omluvím s tím, že jsem ospalý a odejdu do svého pokoje. Tam se převléknu, ale svetr si nechám, protože se do mě znovu dává zima. Zabalím se do peřiny a vzápětí usnu neklidným spánkem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Boj užje..

Haku,30. 11. 2011 18:26

...za nimi,teraz sa musia len uzdraviť.Ziadny pedofil....Rei sa nemusí strachovať...Momo ho tiež má rád.

...

kana,21. 10. 2011 21:56

neklidný spánek...to nezní hezky, by mě zajímalo, co se mu zdá. snad bude brzo pokráčo už se těším :D

Fíha!!

Manfix,21. 10. 2011 0:14

Tak tohle mi vyrazilo dech... Rei je opravdu pako... prý pedofil, no co tak je na mladší, jako by to někomu vadilo... :-) jen doufám, že to hodí za hlavu za Momo konečně řekne co cítí... XD byl to opravdu nádherný díl a moc se těším na pokráčko :-)

panečku

Yui-chan,18. 10. 2011 19:53

tak to bylo něco...Ikkimu přeji brzké uzdravení, určitě ta rána není nijak příjemná. Jinak, dělá si ze mě Rei srandu, nebo to myslí vážně??? Co víc by ještě chtěl, čeká až mu Momo vyzná lásku? Další postava s chorobným zatemňováním mozku a ty jeho názory, bože můj, vždyť jsou ty náznaky od Momo naprosto jasné. Já doufám, že to mezi nimi brzy vyjasníš. A těším se na pokráčko ;)

Hihi ^^

Mysticia-sama,18. 10. 2011 19:15

Tak pedofil jo? xD Mazéc já cu další dílek ^^

Pokráčko!!!

Soubi,18. 10. 2011 15:32

No tak doufám, že Ikki se brzy uzdraví a to zranění mu nebude působit v budoucnosti nějaké problémy.... Jinak, kdy už se konečně dají Rei a Momo dohromady? To snad není možný...Reiovi se o něm i zdá a ještě s tím nic neudělal...Ale na druhou stranu tomu dobře napomáháš. Třeba to oteplování Reiova těla bylo dost dobrý.... ten Momo se taky nezdá XD. Určitě se moc těším na pokráčko a jsem zvědavá, co bude s tím Sikem.