Kowai Yume

 Sedím na posteli a tisknu k sobě knihu, kterou mi na výstavě koupil Rei. Je pro mě velmi cenná, nejen kvůli jejímu obsahu, tedy umění, které zbožňuju a obdivuju, ale protože mi to dává malinkou naději, že mě má Rei rád. Je ke mně pozorný a vždy se snaží, abych se nenudil. Nevím, jestli to nedělá jen z povinnosti, ale i tak jsem šťastný. A ta jedna společná noc mě naplnila takovou radostí, že i teď mě to nutí k blaženému úsměvu. Zajímalo by mě, jak by se ke mně choval, kdyby si na tu noc pamatoval. Je možné, že by mě nenáviděl? Přeci jenom jsem ho svedl, využil jeho povolnosti díky alkoholu, a že ho v krvi neměl málo. Ale taky by to mohlo vést k prohloubení našeho vztahu. Nevím, jak by to dopadlo a proto se tolik bojím, že si vzpomene, že něco, co řeknu, mu osvěží paměť. Podívám se na knihu, kterou svírám v dlaních a zamyslím se. Máme toho hodně společného. Oba máme rádi umění, a když jsme o tom debatovali, na mnoho umělců jsme měli stejné názory. Také co se týče oblečení si myslím, že jsme na stejné vlně. Jasně si vzpomínám na naše nákupy na cestě sem. I na návštěvu zdejšího městečka, abychom vybrali dárek pro naše bratry k jejich svatbě. Ale náš poslední společný výlet mi v hlavě utkvěl asi nejvíc. Dost mě zaskočilo, když mě pozval na výstavu, ale to pozvání mi udělalo nepředstavitelnou radost. A pak to jak mě pozval do kavárny a tam mi předal dárek, cítil jsem se dokonale šťastný. Připadal jsem si skoro jako na rande a to mě trochu přivádělo do rozpaků. Ale je tu něco co mi dělá starosti a tou starostí je Ikki. Zdá se mi, že Reie bystře sleduje, vždy když jsme spolu. Nechápu ty pohledy, které hází jeho směrem a také by mě zajímalo, co mu chtěl, když si ho po té výstavě odtáhl do jiné místnosti. Napadlo mě se Reie zeptat co mu chtěl, ale bylo mi to blbé a hlavně jsem se té odpovědi bál. Také jsem si všiml, že Rei už na Ikkiho nekouká tím samým pohledem jako dřív, teď je to spíše jen přátelský pohled a ne ten zamilovaný, který mě přímo trhal na kusy.

„Zdáš se mi šťastný a taky zasněný,“ pronikne ke mně přes tok mých myšlenek Ikkiho zvonivý hlas. Dost mě vyděsí a chvíli nejsem leknutím schopen vyloudit jediné slovo. Jen doufám, že jsem nemluvil nahlas, tak jak se mi to občas stává.

„Zasněný? Ne já jen jsem vzpomínal na tu výstavu, na kterou mě vzal Rei,“ vyhrknu, když se konečně vzpamatuji.

„Na výstavu nebo jen na Reie?“ usměje se a jeho pohled mi prozradí, že mě prokoukl. Jako na povel zčervenám.

„Jo dostal jsi mě. Pořád se mi motá do myšlenek,“ povzdechnu si.

„Dost si tě oblíbil. Víš, bál jsem se, že se tu nebudeš cítit dobře a budeš se nudit, když se ti nemůžu naplno věnovat. Proto jsem rád, že o tvou nudu se s pečlivostí stará Rei. Jste si dost blízcí,“ odpoví a přitom se stále usmívá. Dříve bylo skoro zázrak, když jsem na jeho tváři zahlédl úsměv, ale nyní je to častým úkazem. Yoru ho opravdu učinil šťastným. Nejdřív jsem nevěřil tomu, že by jejich vztah mohl někdy fungovat už kvůli tomu, jak se ti dva seznámili, ale po čase stráveným v jejich přítomnosti mě přesvědčil, že jejich vztah je krásně sladěný, harmonický a hlavně jsou oba šťastní. Yoru ho neskonale miluje, to se velmi ukázalo na těch probděných nocích u Ikkiho když byl v bezvědomí.

„Jo rozumíme si. Myslel jsem si, že v jeho blízkosti budu ztuhlý a myšlenky mi budou lítat sem a tam, ale ve skutečnosti jsem uvolněný a cítím, že se mu můžu se vším svěřit,“ usměju se zasněně. Ikki se na mě zvláštně podívá a pak si ke mně přisedne.

„Podle mého názoru nejsi Reiovi lhostejný, jinak by tolik nedbal na to, aby ses měl dobře. Vem si třeba tu výstavu, pozvání nabídl jen tobě a to protože chtěl jít výhradně s tebou. A navíc ti koupil tuhle knihu. Nekoupil ti jí z jakési povinnosti ale jen z prostého důvodu a to udělat ti radost. Udělá cokoliv, jen aby viděl úsměv na tvé tváři. Má tě rád, moc rád, jen to nedokáže nahlas přiznat a tak dělá vše proto, abys to ty jednou pochopil,“ pronese jemně a přitom se mi pevně dívá do očí.

„Počkat já myslel, že jsi mu ty dal za úkol, aby na mě dohlížel?“ vyhrknu ještě dřív, než si to stačím rozmyslet. Ikki se nejprve zatváří zmateně a pak se naplno rozesměje. Trochu jeho reakci nechápu, proto si počkám, až ho to přejde a vysvětlí mi to.

„Prosím tě, jak tě tohle vůbec napadlo? Rei to dělá z vlastní vůle ne, protože jsem ho tím pověřil. A teď už pojď, máme návštěvu,“ zavrtí pobaveně hlavou a zvedne se.

„Koho?“ optám se zvědavě mezitím, co uklízím knihu do šuplíku.

„Tsubaki a ostatní,“ odpoví a společně se vydáme dolů. Tam už je rušno. Kara s Leilou právě nesou hrnky s čajem a konverzace je v plném proudu. Velmi živá parta na to jak mlčenlivého do nedávna měli vůdce.

„No to je dost, že jste se objevili. Už jsme si začínali myslet, že se nám straníte,“ ozve se jako první Kenshin když nás zahlédne.

„A ty se divíš? Kdo by prosím tě chtěl den strávit ve tvé přítomnosti?“ rejpne si okamžitě Ikki. Je to tu zase. Ti dva si snad nikdy nedají pokoj.

„Chceš si to rozdat? Tentokrát tě zabiju,“ vyprskne a útočně se postaví.

„To stačí vy dva. Snad se ještě nebudete rvát na výročí naší party?“ zahromuje Tsubaki a v tu ránu jsou všichni zticha. Pak už jsem všechno hladce, debatujeme o všem možném i nemožném a k večeru nám Kara donese šampaňské. Také se tu záhadně objeví i tvrdší alkohol. Nebráním se tomu a Rei, i když nerad dohlíží na to, aby mě neviděl Ikki. Ten by mi dal, kdyby viděl, jak se tu nalévám, když uplynulo jen pár týdnů ode dne, kdy pít můžu. Společnost se rozpustí až kolem druhé hodiny ranní a mě musí Rei do pokoje dotáhnout. Jakmile mě položí na postel, pod vlivem alkoholu ho na ni stáhnu také a hladově se mu přisaju na rty.

„Momo co to děláš, jsi úplně namol,“ vydechne, když se od něj odtrhnu.

„Myslím, že tě právě líbám,“ odtuším suše.

„To vidím, a jestli toho nenecháš, neovládnu se a skončí to jako posledně,“ pronese a mě po chvilce dojdou jeho slova.

„Ty si to pamatuješ?“ vyhrknu a kulím na něj oči. On si to celou dobu pamatoval? To je můj konec.

„Jo pamatuju, na mě alkohol nepůsobí stejně jako na tebe. Já s ním mám zkušenosti. Pamatuji si úplně všechno do těch nekrásnějších detailů,“ informuje mě o jeho paměti a zkušenostech.

„Bože musíš mě nenávidět,“ povzdechnu si a chci z něj slézt, když mi v tom Rei zabrání a polibek mi oplatí.

„Právě naopak hlupáčku. Miluju tě,“ spálí mou domněnku na prach. Koukám na něj s otevřenou pusou, kterou mi jemně zavře a sladce se usměje.

„Mi. Miluješ?“ vykoktám to jedno jediné slovo, které mě dokonale rozhodilo.

„Ano, miluju a ty?“ optá se, dá hlavu na stranu a zpříma se mi podívá do očí. Na prázdno otevírám pusu ve snaze vyznat se mu ze svých dlouho utajovaných citů, ale v tuhle chvíli mám pocit, jako kdybych ztratil hlas. Rei se nade mnou nakonec smiluje a vášnivým polibkem mi dá najevo, že mé city k němu mu jsou jasné i beze slov. S radostí se k polibku přidám a během chvilky se ocitneme ve světě plném vášně a horoucí lásky. Vzájemně se zbavujeme oblečení a zkoumáme všechny části našich těl.  Rty se přesunu k jeho penisu, se kterým se krásně pomazlím a svůj zadeček vystavím Reiovi na pohled. Ten vůbec neváhá a hned se zapojí a začne mě připravovat na pozdější pokračování. Jeho počínání na mě působí jako extáze a proto to dlouho nevydržím a když Rei uzná, že jsem dostatečně připravený, přetočím se k němu čelem a opatrně na něj nasednu. I přes Reiovu přípravu mě to docela zabolí a proto se přestanu hýbat. Rei mi od bolesti pomáhá jemnými, ale účinnými doteky po bocích a já se po nějaké době zkusmo pohnu. Tímto jediným pohybem se do mého těla vlije oceán slasti a touhy po opojení. Rei se přizpůsobí mému tempu, které nasadím, a ve stejném tempu začne třít můj penis. Užíváme si blízkost toho druhého a s osvobozujícím vyvrcholením se plně odpoutáme od reality a ocitneme se ve světě nasyceném naší vzájemnou láskou, kde jsme jen mi dva a nikdo jiný. Vyčerpaně se mu svalím na hruď a zaposlouchám se do jeho zrychleného tepu srdce.

„Byl jsi úžasný, jen doufám, že si to ráno budeš pamatovat. A příště si to vyžaduji za střízliva,“ šeptne, když se jeho dech zklidní. Trochu dotčeně se na něj podívám, ale pak jen přikývnu a znovu se k němu přivinu. Rei pak nabídne koupel ve dvou, kterou s radostí uvítám, a společně se přesuneme do koupelny. Lepší zakončení dnešního dne jsem si vážně představit nemohl. Připadám si jako ve snu, ale na to abych nepoznal, že je to realita, nejsem tak moc opilý. Plně si uvědomuji, že osoba, kterou jsem tajně miloval, se mi vyznala ze stejných citů, které cítím já. Konečně jsem naprosto šťastný. Teď už je jen otázkou jak to příjme Ikki. Pokud to nevezme dobře, jsme mrtví. Tedy Rei je mrtvý. Tím si ale teď nebudu zatěžovat hlavu a nechám to na osudu. Život se musí žít naplno a hlavně s tím koho milujete. Nemyslíte? J