Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slib a vzpomínky

12. 8. 2010

Hodina proběhne relativně v klidu, ale o přestávce se kolem lavice dvojčat utvoří houf všech spolužáků a domáhají se informací o nich a tajnostech o Yukiovi. Na Yukiovi jasně vidím, jak se snaží si jich nevšímat, ale po chvíli mu rupnou nervy. Co největší silou bouchne pěstí do lavice, která pod jeho ranou praskne a v tu chvíli celá třída utichne.

„Už toho mám dost. Nechte je na pokoji oni vám stejně nic o sobě a už vůbec o mě neřeknou,“ vyštěkne rozzuřeně a já se Simem se ho snažíme uklidnit.

„Hele jdi se zchladit. Ty jim nemáš co rozkazovat!“ štěkne nasupeně spolužák a o chvíli později ho Yukio drží pod krkem. Sakra vypadá to, že právě šlápnul do vosího hnízda.

„Jsi si tím tak jistý?“ optá se jako smyslů zbavený, zrovna když zazvoní na druhou hodinu s Irisem.

„Yukio pusť ho, ještě mu ublížíš,“ rozkáže naštvaně Iris jen, co vejde do třídy a šlehne pohledem na prasklou lavici.

„Ty mi nemáš co rozkazovat Irisi, nezapomínej na to, kdo jsi,“ sejme i Irise, ale kluka pustí. Všichni spolužáci se, ale pozastaví nad tím, jak s ním Yukio mluvil.

„A ty nezapomínej, že nejsem tvůj Tsumetai, takže já ti rozkazovat můžu,“ zavrčí nazpět a až pak si uvědomí, co vlastně řekl.

„Tsumetai? Co to je?“ ozve se jako první vzpamatovaný Mika.

„Nic co by tě mělo zajímat,“ zavrčí Yukio a nasraně si sedne do lavice. Třída se otočí na Irise a ten si hlasitě povzdechne.

„No co stejně jsem o tom chtěl mluvit,“ řekne a pokyne nám, abychom se uklidnili a sedli si na svá místa.

„Paráda aspoň o vás budeme vědět víc, viď Kuro?“ pískne na mě nadšeně Sim.

„Jasně, ať víme, koho to máme vlastně v posteli,“ šeptnu Yukiovi do ucha tak aby to slyšel jen on, Sim a dvojčata. Eri se pochopitelně neudrží a rozesměje se.

„Eri uklidni se,“ zavrčí jemně Iris.

„Rozkaz miláčku,“ řekne s úsměvem, který mu ihned zmizí. Přitiskne si vyděšeně ruce na pusu a těká očima po třídě, aby zjistil, že to slyšeli úplně všichni.

„Ty jsi úplnej magor,“ otituluje ho Kari, ale to už u nich stojí Yukio s připravenou dlaní.

„Ne Yukio prosím víš, že to nesnáším,“ zakňučí zděšeně Eri.

„No právě proto,“ zavrčí a to už se Eri mění a na Yukiově ruce se objeví malá bílá myška.

„Bože ten je roztomilí, můžu si ho vzít k sobě?“ podívám se na Yukia psíma očkama a ten mi Eriho s úsměvem podá. Až teď si všimnu zděšených a nechápavých pohledů spolužáků.

„Irisi, vypadá to, že máš dost co vysvětlovat, tak abys už konečně začal. Jo a se svým miláčkem dneska nepočítej má domácí vězení,“ usměje se Yukio na svého hroutícího se učitele. Ten jen něco tiše zavrčí a začne třídě vysvětlovat legendu o Atakai a jejich ochráncích Tsumetai. Bedlivě ho poslouchám a přitom hladím Eriho, který se mi smutně uvelebil v dlani a užívá si pohyby mých prstů. Ke konci hodiny to vše třída celkem pochopí a na holkách je vidět, že teď ztratili i tu poslední kapku naděje, že by mohl být Yukio někdy jejich. O přestávce je relativně klid protože nikdo nechce Yukia znovu naštvat, ale mírně se domáhají toho, aby se Kari měnila, jak se jim zachce. Ta samozřejmě čeká až to Yukio svolí. Díky mým a Simovým uklidňovacím a přemlouvacím schopnostem nakonec svolí a dokonce na chvíli dovolí Erimu, aby se proměnil do své lidské podoby. Eri ho samozřejmě ihned začne objímat, a říkat mu, že je ten nejlepší Atakai, kterého zná. Ihned pochopím, že se ho snaží uchlácholit, aby ten trest zrušil a on mohl být s Irisem, ale nejsem si jistý, zda se mu to dnes podaří. Yukio není v náladě, což se nestává často, a proto je to vždycky o nervy.

„Ach jo. Je tu nuda,“ povzdechne si vedle mě Sim a v tu chvíli mě něco napadne.

„Tak pojď, zabavíme se,“ mrknu na něj a podle úsměvu, který se mu rozlije po tváři, pochopil, co tím myslím. Vezmu Sima za ruku a nenápadně se vykrademe ze třídy. Proběhneme chodbou k nejzapadlejší učebně, kterou už nikdo nepoužívá, a zamkneme se v ní. Jakmile je zamčeno, přitisknu Sima ke zdi a začnu ho hladově líbat. Sim mi polibky vášnivě oplácí a pomalu mě zbavuje trika. Na chvíli se od sebe musíme odlepit, aby mi mohl triko přetáhnout přes hlavu a při té příležitosti se zbavit i toho jeho. Poté se ujmu laskání jeho krásných již vzrušených bradavek a vychutnávám si jeho slastné vzdychání, kterým mě neskonale vzrušuje. Motýlími polibky se přesunu na jeho krásné bříško a strčím mu jazyk do pupíku a jemně si s ním začnu hrát. Už dávno jsem zjistil, že tam ho to vzrušuje snad nejvíc a to se mi také teď potvrdí. Zaboří mi své štíhlé prsty do vlasů a s hlasitým výkřikem slasti se prohne proti mně. Potěšeně se usměju a začnu mu rozepínat kalhoty. Rozepnu mu je a stáhnu až ke kotníkům a Sim z nich vystoupí. Poté si mně Sim uvězní ke zdi a vysvobodí mě z těsných kalhot. Ve chvíli, kdy jsem osvobozen, se školou rozezvoní zvonek ohlašující další hodinu, ale to nám je v tuhle chvíli úplně ukradené, teď jsme tu jen my dva. Sim mi naznačí, abych si sednul na zem, a když tak učiním, radostně se ujme mazlení se s mým penisem, který o to žádal už nějakou dobu. Ve chvíli kdy si ho ponoří do svých úst, ucítím nádhernou slast a ještě větší chtíč po jeho těle. V jednom okamžiku si všimnu, jak se Sim sám připravuje a tím mě opět ještě o něco víc vzruší. Odtrhnu mu obličej od mého klína a přisaju se mu na rty. S tím si ho k sobě přitáhnu a Sim si na mě obkročmo sedne a začne se svým penisem třít o ten můj. Po chvíli už to nevydržím, nadzvednu si ho a nechám ho na sebe nasednout. Když jsem v něm celý, dám mu čas, aby si na mě zvykl, a po chvilce se mi začne vlnit v klíně a vynášet mě tak do ráje. Postupující chtivostí přidávám na tempu přírazů a po několika nádherných minutách se do Sima udělám a on se mi udělá na břicho a unaveně se na mě svalí.

„Miluju tě,“ zašeptá mi udýchaně do ucha a poté se mi přisaje na rty.

„Taky tě miluju,“ vyznám se mu, ale hned potom ho popoženu, aby se začal oblékat. Když jsme oblečeni, odemknu třídu a vejdeme na chodbu.

„Zrádci,“ pronese jakoby naštvaně Yukio, který se opírá o zeď vedle třídy.

„No co, ve třídě byla nuda a ty jsi měl práci,“ řeknu, jakoby se nic nedělo.

„Hm, dobře Simovi odpouštím, ale tobě odpustím, až si tě v této budově zase někdy vezmu,“ řekne hrdě.

„Jak znovu?“ vyhrknu.

„Copak ty už si nepamatuješ, jak jsem si tě tu před časem vzal na záchodcích a ty jsi kvůli tomu málem nestihl zubaře?“ ušklíbne se a připomene mi událost, na kterou on sám měl zapomenout. Nechápavě na něj vykulím oči a Sim si teď uvědomil, o co tu jde.

„Jak,…“ dostanu ze sebe nechápavě.

„Vzpomněl jsem si. Na všechno,“ řekne se širokým úsměvem a já se mu ihned vrhnu kolem krku.

„Bože děkuji,“ zašeptám se slzami štěstí v očích. Yukio natáhne ruku k Simovi a ten se přidá do radostného objetí.

„Miluju vás, navždy,“ pronese Yukio a my mu jako odpověď darujeme polibky.

 

                                            KONEC

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

WOW...

Hatachi,17. 8. 2015 19:05

Tohle byla úžasná povídka. Přečetla jsem jí jedním dechem.

Sugoiiii

Mysticia-sama (vsehoblogisek03.blog.cz),15. 6. 2011 22:40

Úžasný zakončení povídky... Ale škoda, že to nebylo delší Nádherně se jejich příběh četl a jsem ráda, že jsou spolu a že se Yukiovi vrátily vzpomínky... ^^

..........................

Rhea,13. 6. 2011 21:58

Tak tahle povídka se ti moc povedla. Četlo se to samo. :-)

kawaii

keishatko (www.keishatko.blog.cz),29. 3. 2011 14:16

to pekne skončilo...krásna poviedka

Ze este takuto krasnu napises!

Haku,14. 8. 2010 16:58

Tak to ma byt,Yukio si spomenul a to sa mi mocinky popacuje,tak ako ukoncenie tohoto skveleho pribehu.

kawaii ^.^

Soubi,13. 8. 2010 18:42

To bylo fakt nááádherný ukončení!!! Jsem moooc ráda, že si Yukio konečně na všechno vzpomněl a že jsou spolu všichni šťastní! Nádhera.....*slzy dojetí*

=0)

Teressa,12. 8. 2010 21:43

to bolo uzasne!!! chiii su proste bozski!!! skoda len ze uz je koniec...aaach jaj...uz aby tu bolo nejake pokracko k inym poviedkam=) uz sa neviem dockat =) rychlo prosiim=)

:-)

Lachim,12. 8. 2010 21:37

Nádhera. Opravdu nádherný konec. Napiš s nima ještě něco, moc prosím!! Já se nima nechci loučit.

*brečí*

Yui-chan,12. 8. 2010 21:03

To byla nádhera...opravdu hezčí zakončení to nemohlo mít. Fakt se mi po všech bude moc stýskat...se slzami v očích volám "sayonara", ale v hloubi duše čekám nějakou malinkatou kapitolovku =)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA