Kowai Yume

Už je to týden, co jsem se dozvěděl, že Yukio vlastně není tak úplně člověk. Nevím, jak se

s tím mám vyrovnat. Myslel jsem si, že ho znám, ale opak je pravdou. Jsem naštvaný, a

aniž bych chtěl, tak se Yukiovi i Simovi vyhýbám a ignoruju je. Vím, že je to trápí, je jim to

vidět na očích, stejně jako mě. Ale nedokážu se s Yukiem bavit, jako by se nic nestalo.

„Kuro, prosím tě, nech mě ti to vysvětlit,“ prosí zlomeně Yukio. Jeho zoufalý pohled mě

bolí ale má zlost na něj je stále silnější než city k němu.

„Nemám zájem a byl bych ti vděčný, kdyby sis mě nevšímal,“ řeknu ledovým hlasem a se

zvoněním si sednu do lavice. Hodina naštěstí proběhne v klidu a občasné vražedné

pohledy holek se snažím ignorovat. O přestávku se kolem mé lavice shromáždí několik

holek a vražednými pohledy.

„Co ti Yukio udělal, že jsi na něj tak hnusnej?“ křikne jedna z nich.

„Copak, buzíci jsou na nože? Máte manželskou krizi?“ optá se výsměšně Mika jeden ze

spolužáků. V ten moment je Yukiem přišpendlen ke zdi.

„Neser se do věcí, do kterejch ti je hovno. Ještě jednu poznámku na náš účet a tvůj

mozek budou muset seškrabávat ze zdi lopatou. A to platí pro všechny,“ zavrčí Yukio

hlasem chladnokrevného zabijáka.

„Yukio, pusť ho. Chováš se jako šílenec, jdi se léčit,“ okřiknu ho a setkám se s agresivním

ale zároveň smutným pohledem. Yukio Miku pustí, sbalí si věci a odchází. U dveří se ještě

na mě otočí.

„Myslel jsem, že ses změnil, ale to se jak vidím, nestalo,“ řekne smutně a odejde.

„Kuro, jsi fakt vůl, on nás miluje. Ano neřekl nám zprvu o sobě všechno, ale to nám už

vysvětlil. Chovej se tak dál a ztratíš ho,“ štěkne na mě Sim a vydá se za Yukiem. Dívám se

na dveře, kterými před chvílí prošli a v hlavě mám prázdno. Zazvoní a do třídy vejde

ředitel a za ním kluk v elegantních džínách a saku. Po chvíli přemýšlení mi dojde že je to

Tsumetai toho kluka kterého miluje Arin. Ale co dělá tady?

„Dámy a pánové chci vám představit vašeho nového třídního učitele Irise Reitna,“

oznámí ředitel.

„Děkuji,“ poděkuje za uvedení jeho osoby a dá řediteli znamení, že už to zvládne sám.

Ředitel přikývne a odejde ze třídy.

„Takže jak už jste slyšeli, jsem váš nový třídní. Máte nějaké otázky?“ řekne ke třídě.

„Co nás budete učit?“ optá se Mika, kterého Yukio málem přizabil.

„Mýty a legendy,“ odpoví krátce Iris.

„To je ten nový předmět, že?“ optá se debilně jedna z holek.

„Ano,“ odpoví a posadí se za katedru.

„Máte ještě nějaké otázky?“ optá se mírně otráveně.

„Jste zadanej?“ ozve se ze zadních lavic.

„Ne nejsem a příště si podobné otázky odpusťte,“ štěkne Iris.

„Tak se mi představte, ať můžeme začít s učením,“ nařídí a začne seznamovačka.

„Já jsem Kuro Simons,“ řeknu nezaujatě, když na mě dojde řada.

„Ty jsi přítel Yukia že jo? Kde ten vlastně je?“ rozjasní se Iris.

„Pohádali jsme se a on odešel,“ řeknu chladně.

„Kvůli tomu co se stalo před týdnem?“ zamračí se Iris.

„Jo a co?“ zavrčím, nechce se mi o tom mluvit a zvlášť ne před třídou.

„Pokud mu v čas neodpustíš, zapomene,“ řekne ostře.

„Co zapomene?“ vyhrknu.

„Na tebe zapomene, pro něj už nebudeš existovat,“odpoví mi sklesle.

„To ne,“ zděsím se.

„Ano, navždy zapomene,“ řekne se zármutkem.

„Můžu?“ optám se, i když si jsem jistý, že nechápe.

„Jdi, zbytek dne ti omluvím,“ lehce se usměje Iris.