Kowai Yume

Když přijdu domů, málem omdlím. Všechno rozmlácený, předsíň, kuchyň, obývák.

Jediné, co bylo v pořádku, byly vchodové dveře a můj pokoj ve kterém jsem našel

kompletně ožralého Arina.

„Ty ses teda zřídil. Co se tu proboha stalo?“

„Zase jsem to posral.“ začne brečet.

„Co si posral? Já ti nerozumím.“

„S Teru jsem to posral.“ zavrčí a přitom se ještě víc rozbrečí.

„Nechápu.“ jsem asi úplnej blbec a nic mi nedochází.

„Já ho nechtěl urazit, ale bál jsem se, že mě bude nenávidět.“ řekne.

„Co jsi mu udělal?“

„Když jsme se ráno probudili spolu v posteli, řekl mi, že jsme spolu nespali a já jsem mu

na to řekl, že jsem rád, že jsem neudělal žádnou kravinu.“ vzlykne.

„Kvůli tomu se urazil?“

„Já nevím. Řekl mi, že je moc šťastný, že se přátelíme, ale prý mu bohužel přátelství

nestačí.“ odpoví mu.

„Ty k němu cítíš jen to přátelství?“

„Já nevím, asi ne.“ utrousí ze sebe.

„Tak ho najdi a řekni mu to.“

„Myslíš?“ kňourne.

„Já to vím.“

„Kde ho mám ale hledat?“ optá se.

„Skus to tam, kde jsi se s ním seznámil.“

„V parku.“ řekne a vystřelí z domu jako řízená střela.

                           ****************

Park prolezu skrz na skrz, ale Teru nikde. Dojdu k té osudné lavičce a sednu si na ní.

Opět se podívám na nebe, je stejné jako včera, jen měsíc hlásí úplněk.

„Za pár hodin se splní má zlá předtucha.“

„Jaká?“ optá se někdo přede mnou.

Je mi jedno kdo to je a tak se na něj ani nepodívám a odpovím mu na otázku.

„Že jsem úplně neschopný a že jsem zůstal celý rok sám. Říká se jak na Nový rok, tak po

celý rok.“

„Co kdyby se to letos změnilo?“ optá se.

Teď už mi to nedá a podívám se na klučinu přede mnou. Trochu menší než já, štíhlá

postava, temně černé oči, počkat vlasy v barvě tygří srsti?

„Co jsi zač?“

„Ty si na mě nevzpomínáš,  Arine?“ optá se.

„Ne, nevzpomínám.“

„Přemýšlej, třeba si vzpomeneš, že jsi mě už někdy viděl.“usměje se a posadí se ke mně

na lavičku.