Kowai Yume

Asi půl hodiny s brekem objímám mého spícího miláčka a pak zavolám Yukiovi.

„Bože Arine co chceš, víš vůbec kolik je hodin?“ štěkne do telefonu rozespalý Yukio. Podívám se na hodiny a povzdechnu si.

„Jo vím, je jedna ráno, ale Teru se před chvílí probral, ale zase upadl do bezvědomí, tak nevím, co mám dělat,“ ospravedlním se. Zaslechnu lapání po dechu a to jak to říká někomu vedle sebe.

„Arine za chvíli jsem u vás, myslím, že tohle je dobré znamení,“ řekne šťastně a zavěsí. V ten moment se rozhodnu, že mu neřeknu, co se tu stalo. Nevím proč, ale mám pocit, že to byla chyba. Za čtvrt hodiny uslyším zvonek a seběhnu dolů. Ve dveřích stojí udýchaný Yukio. Zavedu ho do pokoje, kde si hned sedne na postel k Teru a začne ho prohlížet. Sáhne mu na čelo a zavře oči. Po chvíli je prudce otevře a otočí se na mě.

„Ty jsi s ním spal?“ vyhrkne zděšeně. Zrudnu a podívám se na Teru.

„Jo, když se vzbudil. Ale on to chtěl,“ vyhrknu. Snad si nemyslí, že jsem ho znásilnil. To bych nikdy neudělal.

„Tak on se konečně vzbudí a první co uděláš je, že ho vojedeš? Ty fakt nejsi normální. Uvědomuješ si, že jsi mu tím sebral zbytek energie, co v sobě měl, takže bude v tomhle stavu díl a mi můžeme už jen doufat, že se vůbec někdy probudí?“ seřve mě jako malé děcko a já se vzmůžu jen na zírání a lapání po dechu.

„Lžeš! Proč se, se mnou chtěl vyspat, kdyby to znamenalo, že se stane to, co mi tu říkáš?“ vyjeknu s dalšími slzami v očích. Sakra už si nevím rady, všechno co udělám je špatně.

„Ty to nechápeš? Sex je pro Atakaie něco jako stvrzení vztahu. A když se naskytne možnost sex se svým vyvoleným mít tak toho využije. Teru bylo jedno, co se stane, on chtěl jen zpečetit vaší lásku spojením vašich těl, a proto jsi měl mít rozum ty a ne mu vyhovět, když je v takovém stavu. On teď bude dál v bezvědomí a jediný, kdo bude trpět, budeš ty a navíc svou vinou. Něco ti řeknu Arine, kdyby Teru nebyl můj nejlepší kamarád, tak bych se na tebe z vysoka vysral a nesnažil se ti pomoc,“ štěkne, otočí se zpět na Teru, chytne ho za obě ruce a začne něco potichu říkat. Já si v hlavě přebírám, co mi právě řekl, ale pořád mám pocit, že mi něco uniká něco, co je velmi důležité, ale co to je? Jsem asi vážně natvrdlej nebo nevím. Yukio přestane s odříkáváním a povzdechne si.

„Promiň,“ řekne tiše s pohledem upřeným na Teru. Nechápavě se na něj podívám a přemýšlím nad tím, proč se mi omlouvá.

„Vůbec mi nedošlo, že o nás nic nevíš, takže jsi nemohl vědět, co se stane. Mám teď menší problém s Kurem a Simem a tak mi ujely nervy, promiň,“ osvětlí a znovu se omluví.

„Jaké problémy?“ optám se vážně. Tohle mě zajímá vzhledem k tomu, že se to týká mého brášky a mé první lásky. Yukio se na mě konečně podívá a povzdechne si.

„No na Kura si nepamatuju a kvůli tomu jsem se pohádal se Simem,“ odpoví a sklopí hlavu, aby skryl zvlhlé oči.

„Jak nepamatuješ? Máš snad alzheimera?“ štěknu tohle už je fakt ujetý.

„Ne nemám, nevím, jak se to stalo, ale doufám, že se to všechno zpraví a tím myslím i vás dva,“ štěkne nazpátek a chystá se k odchodu.

„Jdi spát, zítra teda dneska se tu znovu stavím, stejně chci mluvit se Simem tak mě tu kolem druhý čekej,“ uvědomí mě a vyjde z pokoje a zamíří po schodech ke vchodovým dveřím. Sednu si na postel s hlavou plných všemožných informací, které nejsem schopen zpracovat a pochopit. Zajdu si dát sprchu a vlezu si k Teru do postele a přitáhnu si ho do náruče. Probudím se kolem dvanácté a to tím nejkrásnějším způsobem. Kuro se totiž rozhodl, že mi bude svou lásku dokazovat od rána do večera. Zvednu hlavu ke svému již obnaženému penisu, který se právě moří do Kurovy pusinky. Když Kuro, zaregistruje, že jsem vzhůru, usměje se a skočí mi po rtech jako dravá šelma. Po chvíli se rty přesune na krk a pak na bradavky, se kterými si chvilku hraje a pak si mi sedne na břicho, tak, abych měl dokonalý výhled na jeho kocourka, který se mu pyšně tyčí v rozkroku. Chytnu ho se spodu za stehna a svalím ho na postel. Stlačím mu kolena k tělu a Kuro si je ochotně přidrží, a když mu olíznu penis po celé jeho délce plus jeho dírku slastně vykřikne. Usměju se a začnu si s jeho dírkou hrát, aby se krásně uvolnila a připravila na vstup mé dravé šelmy, která žalostně prosí o uspokojení v něm. Když už mám pocit, že je připravený a já neúnosně nadrženej přitisknu se k němu a začnu do něj vnikat. Když jsem v něm celý, cítím se jako v ráji a téměř okamžitě se v něm začnu pohybovat. Kuro slastně vykřikne a začne přirážet proti mně. Po chvíli oba s výkřikem vystříkneme a já si vezmu Kura do náruče. Chvíli jen tak ležíme, ale když pohledem zavadím o čas na budíku, vyskočím z postele jako řízená střela.

„Co je? Děje se něco?“ optá se nechápavě, Kuro.

„Slíbil jsem Arinovi, že se u nich ve dvě stavím a podívám se na Teru a taky si chci promluvit se Simem,“ řeknu spěšně, když letím do koupelny. Kuro, přiletí za mnou se slovy, že jde taky. Sice nevím proč, chce jít, ale nechám ho, nejspíš Arina zná, když je to Simův brácha. Osprchujeme se, rychle oblíkneme a seběhneme dolů, kde se srazíme s Kari a Eri.

„Kam letíte?“ optá se vyjukaně Eri.

„K Arinovi prohlédnout Teru a usmířit si Sima,“ odpovím spěšně a ženu se ke dveřím.

„Jdeme s vámi, chceme vidět Irise, od té vaší hádky jsme ho ještě neviděli,“ řekne Kari a sjede mě i Kura pohledem.

„Hádky? Jaký?“ optám se nechápavě. Nepamatuju si, že bych se s Kurem hádal. Vlastně si nepamatuju nic ohledně Kura. Kari se na mě divně podívá a pak stočí pohled na Kura.

„Yukio si na mě nevzpomíná, zapomněl na mě, protože jsem na něj byl naštvaný a ignoroval ho, takže si nepamatuje, že jsme se pohádali,“ odpoví smutně, Kuro a podívá se na mě.

„Sakra já netušila, že to bude tak brzy. Měla jsem za to, že to musí trvat nejmíň měsíc, aby na něj Atakai zapomněl,“řekla rozpačitě Kari a raději se vydala ke dveřím. Následovali jsme jí a já po cestě k Arinovi přemýšlel. Sim, Iris, Eri i Kari ho znají, musím se zeptat i Arina, pak budu mít úplnou jistotu, že ho znám i já. Dorazíme k Arinovi a zazvoníme. Během minuty nám Arin otevře a vrhne na mě zlý pohled.

„Neříkal jsi ve dvě?“ štěkne, ale pozve nás dál.

„Něco nás zdrželo. Změnilo se něco od mé poslední návštěvy?“ optám se klidně. Arin jen zavrtí hlavou a zavede nás do pokoje. Na schodech se potkáme s Irisem kterého ihned obklopí Eri a Kari. Ten se s námi jen pozdraví a odvede si ty malé pijavičky k sobě. Je to zvláštní ti tři jsou pořád spolu někde zavření, ale nikdo neví, co tam dělají. Přejdu k Teru a znovu se mu podívám do myšlenek. Bože jsou plné té noci s Arinem, jak se milují. Rychle se odpojím a odvrátím od Teru hlavu.

„Co je?“ optá se Arin štěkavým tónem.

„Nic jen že má hlavu plnou, toho co se mezi vámi stalo v noci,“ řeknu tiše a znovu se s ním spojím. Ještě uslyším Arinovo lapání po dechu a pak se úplně ponořím do Teruových myšlenek. Začnu mu do hlavy vkládat obrazy Arina jak nad jeho tělem pláče a užírá se vinou, že je vše jen kvůli jeho chybám. Srovnávám je s obrazy ve, kterých je Arin šťastný a plný života. S tím ho prosím, aby se k nám vrátil a viděl tak šťastnou tvář všech, co ho mají rádi, aby znovu a znovu prožil to, co dnes v noci. Když to stále nepomáhalo, vytvořil jsem iluzi o tom, že se Arin trápil tak moc, že spáchal sebevraždu. To konečně zabralo, Teru se vymrštil do sedu a zmateně se začal rozhlížet. Ve chvíli kdy spatřil Arina jak se na něj nechápavě dívá, oddychl si.

„Vítej mezi živými,“ přivítal jsem ho s úsměvem, ale odpověď už tak usměvavá nebyla. Teru mi totiž vrazil pěstí, až jsem spadl z postele.

„Proč jsem viděl, že spáchal sebevraždu, ale teď tu na mě čumí, jako debil, kterýmu ulítly včely?“ štěkne vztekle, ale najednou zbledne jako stěna.

„Teru co je ti?“ optám se opatrně a odpovědí mi je, že mě Teru pozvrací.

„Promiň,“ řekne a nechá se již vzpamatovaným a teď uchechtaným Arinem odvést do koupelny.

„V pohodě, zasloužil jsem si to,“ povzdechnu si. Kuro, přejde ke mně a pomůže mi se dostat ze špinavého trika tak, abych se neušpinil ještě víc. Kuro se samozřejmě neubrání tichému smíchu, a proto ho radši umlčím polibkem.