Arin
2. 11. 2009
"Hodina Biologie, nejhorší předmět na škole, že já blbec jsem sem přestoupil, ale to bych zase nepoznal Kura a Yukia." povzdechnu si.
Hodinu jen tak tak přežívám, protože mně už celý měsíc otravují holky a chtějí moje číslo. Oni si fakt myslí, že jim ho dám, jediní, Kuro a Yukio ho mají a nikomu jinému ho dát nehodlám, stačí, že mně otravujou tady a ještě, aby mně otravovali v mém osobním volnu. Jak nad tím přemýšlím, ani si nevšimnu, že zvonilo a Kuro opřený o mou lavici, mně se smíchem pozoruje. V tu samou chvíli ucítím něčí rty na svém krku, trochu sebou trhnu a podívám se za sebe, kde se z předklonu narovnává vysmátý Yukio.
„Co děláš, vždyť nejsem tvůj, to si dělej Kurovi.“ řeknu trochu sklesle, protože bych byl nejradši obou, ale na to by asi ani jeden nepřistoupil, protože se vlastně ani neznáme a tak se ani neptám.
„No tak, jsi jeden z nás, na to si zvykej, mi to děláme rádi a hlavně Yukio, viď?“ řekne s jiskřením v očích Kuro.
„To si piš? A tebe Sime, odhaduju, že se ti to na krčku móóc líbí, mám pravdu?“ ušklíbne se Yukio
„No pravdu máš, ale není to trochu divné, mi to dělat, když chodíš v Kurem?“ zeptám se zaskočeně
„Když jde o mně, já se klidně podělím.“ odvětí Kuro.
Vykulím na něj oči a Yukio ho zezadu chytí kolem pasu.
„Tobě by vážně nevadilo, kdybych se dotýkal jiného kluka?“ zeptá se Yukio
„Nevadilo, ale musel by to být jedině Sim, kdyby to byl někdo cizí tak bych ti ho ufik a rozešel se s tebou. Jo a navíc ty by si nechtěl do postýlky někoho tak sladkého jako je Sim?“ Odpoví jakoby vážně Kuro a já vybuchnu smíchy. Pak se, ale zarazím, když mi dojdou ta slova, co řekl Kuro:“postel, sladký, Sim. Docvakne mi to a zrudnu.
„To je fakt je vážně k nakousnutí a když se červená vypadá opravu kouzelně. Ale počkat, co se to s tebou stalo, miláčku? Před půl rokem by sis s klukem nedal ani pusu a teď by si chtěl hned trojku. Ty mi divočíš, kocourku.“ Ušklíbne se Yukio.
„To ty mně kazíš, divočím z toho našeho nočního milování, ani si nepamatuju, kdy jsem naposled celou noc prospal.“ řekne uraženě Kuro.
„Tobě se to nelíbí, vždyť mi u toho vždycky tak krásně vzdycháš do ucha. To, že se ti to líbí nezapřeš a i kdyby jo, tak ti to nebudu věřit.“ Řekne Yukio.
Když je tak poslouchám, posmutním, zvednu se a s chabou výmluvou, že už musím domů, se rozeběhnu k východu. Bohužel, Kuro postřehne, že mi po tváři stéká slza a rozeběhne se za mnou. U šaten mně dohoní a chytne mně za ruku.
„Co se děje, proč brečíš?“ zeptá se ustaraně.
Neodpovím mu, jen se k němu otočím a vlepím mu pusu. Kuro trochu povolí a já se mu vykroutím a uteču domů. Když doběhnu domů, tak bez pozdravu vlítnu do pokoje a svalím se na postel. Co to se mnou sakra je? Teď se těm dvěma nebudu moct ani podívat do očí. Idiot, idiot, Sime ty si idiot!! Pomyslím si.
Z mého tichého nadávání mně vytrhne zaklepání a ve dveřích se objeví brácha.
„Děje se něco, Sime??“ optá se
„Ne, proč by mělo?“ řeknu zlomeným hlasem, takže Arin ihned pozná, že něco není v pořádku.
„No, za prví si ani nepozdravil když si přišel a za druhý tě moc dobře znám takže poznám, když ti něco je. Tak to vyklop, něco ve škole??“ řekne přísně.
„Zamiloval jsem se.“ Řeknu skoro neslyšně
„Opravdu? A kdo je ten šťastnej?“ zajásá brácha
„Kuro a Yukio.“ Tiše odpovím
„No to je skvě..co??? Ty ses zamiloval do dvou najednou a ještě k tomu do Kura??“ zeptá se zmateně
„Co je na tom že do Kura, ty ho snad znáš?“ vyhrknu udiveně
„N..n..ne neznám, měl bych?“ vykoktá
„Brácha ty my něco tajíš. Okamžitě mi řekni, co my tajíš nebo ti už nikdy nic neřeknu!“ křiknu na něj naštvaně.
„Dobře, já a Kuro jsme chodili na stejnou základku. Byli jsme kamarádi, ale jednoho dne jsem zjistil, že jsem se do něj zamiloval a zeptal se ho, jestli by se mnou nechtěl chodit. On mi chladně odpověděl, že teplouše k smrti nesnáší, že jsou mu odporní a ať se mu radši vyhýbám. Ten jeho přístup mně dokonale zlomil, a proto jsem přešel na jinou školu a pokusil se na něj zapomenout.“ Dořekne a složí se do křesla vedle postele.
Já ho jen nevěřícně pozoruji a nemohu uvěřit tomu co mi o Kurovi právě řek.
„Hele brácha tak to asi mluvíme každej o někom jiným.“ řeknu.
„Proč myslíš?“ optá se.
„No on totiž Kuro a Yukio spolu chodí, takže mi to nesedí.“ Vysvětlím mu.
„Cože? Kuro chodí s klukem? To není možný. Jak se jmenuje dál, ať se ujistíme, že mluvíme o tom samým.“optá se Arin
„Simons, Kuro Simons.“odpovím
„Ne, to nemůže být pravda, to nemůže být on, ne on by s klukem nikdy nechodil, seš si jistej, že s tím klukem chodí? Zeptá se vyděšeně.
„Kdyby spolu nechodili tak by se nelíbali a nespali spolu, ne?“ řeknu trochu podrážděně.
„Oni spolu spí? To nemyslíš vážně, viď?“ roztřese se.
„Jo myslím, a teď mně prosím tě nech osamotě, nemám náladu se s tebou vykecávat.“ Vyjedu na něj.
Brácha už nic neřekne a se smíšenými pocity odejde z mého pokoje. Já si lehnu na postel a usnu.
Najednou se vzbudím a zjistím, že nejsem ve svém pokoji. Vyskočím z postele a vyjdu na chodbu. Na druhé straně chodby jsou pootevřené dveře a svítí se tam. Dojdu až k nim a podívám se dovnitř. Při pohledu dovnitř se vyděsím a zrudnu. Uprostřed postele sedí Yukio a na jeho klíně sedí Kuro. Oba jsou nazí a nehýbou se. Náhle se Kuro pohne a já uslyším jeho slastný sten. Pochopím, právě začali a Kuro si na něj musí zvyknou. Ale co tady vůbec dělám? Nestihnu nad tím moc přemýšlet protože uslyším, jak oba vášnivě vzdychají a mně se chce brečet. Nevím proč, ale začnou mi po tvářích stékat první slzy. I přesto, že mně to zraňuje, je stále pozoruji a vidím, že se oba blíží k vrcholu. Ještě pár přírazů a oba součastně vyvrcholí. Když pak leží v obětí na posteli, tak se Yukio ke Kurovi nakloní a zašeptá mu.
„Miluji tě a nikomu tě nedám.“
V tu chvíli se probudím ve svém pokoji a zjistím, že jsem se udělal. Slezu z postele a zapadnu do koupelny. Svléknu si ušpiněné věci a zalezu pod studenou sprchu. Dokončím očistu, obléknu si čisté věci, plácnu sebou na postel a zapřemýšlím nad tím, co se mi právě zdálo. Po půl hodině přemýšlení mně znovu přepadne spánek a usnu.
*************
O 2 dny později
„Miláčku nevíš co je se Simem? Už dva dny se tu neukázal a mobil mi nezvedá, začínám mít o něj strach.“ Optá se mně Yukio.
„Tobě ho taky nezvedá? To je divný. Možná to bude mít něco společnýho s tím co se stalo v pondělí.“ Zapřemýšlím nahlas.
„To je možný, protože se choval dost divně. Pořád nechápu proč brečel.“ Napadne Yukia.
„Zavolám mu.“ Řeknu a vytočím jeho číslo.
„Tak co?“ optá se.
„Nic, jen to vyzvání. Je to divný, co kdybychom za ním po škole zašli?“ navrhnu.
„Dobrej nápad.“ Usměje se a sedne si zpátky do lavice.
Po škole se vydáme k Simovi zjistit co se děje. Zazvoníme a čekáme, až nám někdo otevře.
„Už jdu.“ Uslyšíme za dveřmi.
Když se otevřou dveře ztuhnu, protože spatřím svého bývalého kamaráda ze základky Arina.
„Co si přejete?“ řekne chladně a uštědří mi nemilí pohled.
„Jdeme za Simem. Neseme mu sešity na opsání a úkoly.“ozve se za mnou Yukio.
„Dobře tak mi to dejte a já to bráchovi předám.“ Ušklíbne se.
„No, my by jsme sním potřebovali i mluvit, abychom mu tu látku vysvětlili.“ Namítne Yukio
„Ale on…“
„To je dobrý, ať jdou dál stejně s nimi budu muset jednou mluvit.“ Ozve se ze schodiště.
„Ale vždyť si říkal..“ namítne Arin
„Rozmyslel jsem si to. Pojďte za mnou.“ Přikáže Sim a my ho následujeme.
Když jsme v jeho pokoji tak za náma zamkne, aby nás Arin nerušil.
„Posaďte se.“ Řekne a ukáže na křesla vedle postele.
„Proč se nám vyhýbáš?“ začne Yukio
„Je to tak lepší.“ Odpoví krátce Sim a pohledem zabloudí ke mně.
„Je ti něco Kuro?“ optá se ještě Sim
„Arin, on..on je tvůj brácha?“ zeptá se vyděšeně.
„Ano je, ty ho znáš?“ dělá nevědomího.
„A..ano, znám ho ze základky, dřív jsme byli kamarádi, ale už nejsme. To je jedno vrátíme se k tobě. Proč je to tak lepší?“ změním téma.
Komentáře
Přehled komentářů
chudáčik Sim...snáď sa to nejako vyrieši
...
Akyra,4. 11. 2009 15:06nádhera Yuuki hele nebude z toho nakonec čtverka:D bylo by to fakt moc zajmavé moc se těším na pokráčko:)
Nyaaa
Soubi,3. 11. 2009 22:09
Yuuki, je to fakt úža povídka a já ani Lakýsek se už nemůžeme dočkat dalšího dílu!!!! A že má Lakýsek vkus...duxj gh dscffmI9-cv - to ti napsal on na klávesnici svůj vlastní koment XD
P.S.Jinak ještě sem se úplně nezbláznila....snad
kawaii
Yui-chan,3. 11. 2009 21:01super dílek, sem ráda, že jsou tam i moje náměty, ale tebou úžasně zakomponovaný, už se těšim na pokráčko, tak rychle, rychle, jo a jedna prosba Yuuki, já tohle písmo fakt nevidim, mohla by si to prosím psát normálně, ne kurzivou? Mě se to slejvá, tak moooc arigato
...
Ebika,3. 11. 2009 15:51To je jedno jo?Mno to teprv uvidíme krásný dílečeka honem p=okráčko!!!:.-D
...
keishatko (www.keishatko.blog.cz),29. 3. 2011 13:24